Vystudoval jsem produkci na Filmové škole FAMU v Praze. Jak vás studium výroby na FAMU připravilo na skutečné zaměstnání?
„Musím říci, že jsem studoval elektrotechniku, než jsem se zapsal na FAMU, takže to bylo dobré srovnání – úplně jiné školy.“
„Jsou to univerzity, které je těžké srovnávat.“
„Ale bavilo mě být na FAMU. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí a spoustu zajímavých učitelů.“
„Také jsem pracoval ve filmovém průmyslu, než jsem tam začal studovat, takže jsem v té práci nebyl úplně nový.“
„A byl to dobrý začátek s mým přítelem Peterem Okrobeckem.“
„Whispering se stal kultem pražské taneční scény 90. let.“
„Tento film jsme vyrobili v prvním ročníku studia, což měl být 30minutový absolventský film, a nakonec jsme distribuovali 65minutový celovečerní film.“
„Takže jsme se stali filmovými producenty.“
Co to bylo za film?
Bylo to babí léto od Sasa Gideona v roce 1995.
„Tento film byl obrovským hitem. Nikdo to opravdu nečekal, takže jsme začali svou kariéru filmových producentů, zatímco jsme ještě studovali na FAMU.“
Také jsem to nevěděl, ale vy jste produkovali Šeptej nebo Whisper.
„Ach jo, toto byl druhý film, který nám byl ukázán hned po produkci na indiánské léto.“
Ukázali nám Whisper se scénářem Davida Ondíčka a Tomáše Mašína, který se v devadesátých letech stal kultovním druhem pražské taneční scény. [laughs]. „
Absolutně. Je to opravdu takový snímek té doby. Řekl bych, že to má nějaké nedostatky, ale film se mi líbí. Musíte být všichni ve stejném věku, v polovině 20. let – vy a Ondříček a pravděpodobně i herci. Jaké jsou vaše vzpomínky na šeptání?
„Byl to nízkorozpočtový film, takže to bylo opravdu těžké. Točili jsme v Praze.
„Indiánské léto byl školní film, který bylo tak snadné dělat s nízkým rozpočtem, a Whisper byl pravý opak.“
„Točili jsme Roxy Club a došli nám peníze a bylo to trochu stresující.“
„Takže jsem si to jako indiánské léto neužil, musím říct.“ [laughs].
„Také jsme natáčeli na podzim 1995, zatímco Indiánské léto bylo jasně natočeno v létě.“
„A to je obrovský rozdíl, jak víte, střelba je téměř zima.“
„Film měl také více než 100 000 sdílení a ve filmu byla skvělá hudba z Colorfactory, takže proběhly nějaké koncerty a potkali jsme spoustu lidí z hudební scény.“
Také, pokud byste tento film dělali v létě, ne na podzim, nedostali byste ty výrazné scény ze Střeleckého ostrova se vším podzimním listím – je to opravdu krásné.
„Toto je značka pro Negativ – opravdu se chceme zapojit do kreativního procesu co nejvíce.“
„Jo. Vlastně jsem se jen díval na obrázky, protože jsme po všech těch letech vymazali všechny záběry z natáčení.
„Ke každému filmu máme asi 2 000 fotografií z filmu, takže jsem se na ty obrázky díval a bylo zábavné sledovat, jak na tom tehdy byli mladí lidé. [laughs]. „
Kromě těchto raných filmů, jaké filmy jste považovali za hlavní milníky ve vaší dosavadní kariéře?
„Když už mluvíme o orientačních bodech, řekl bych, že jedním z nich byl rozhodně Rok ďábla.“
„Je to film, který začínal jako malý dokument, který jsme chtěli dělat s Petrem Zelenkou při přípravě celovečerního filmu, protože Petr měl scénář k celovečernímu filmu.“
„Už jsme točili tento film a on přišel s nápadem natočit dokument o Jarkovi Nohavicovi a echomorovi, kteří se v té době dali dohromady a odehráli několik koncertů.“
„Viděl je a miloval hudbu, tak jsme si řekli, OK, pojďme to udělat, bude to malý dokument v televizi.
„Začínali jsme s rozpočtem, myslím, 2 miliony korun. A po roce jsme skončili s hraným filmem s rozpočtem 12 milionů korun.“
„Bylo to natočeno na osmi koncertech a měli jsme dalších 30 dní natáčení a nakonec jsme vyhráli filmový festival v Karlových Varech – dostali jsme tam Křišťálový glóbus – a České lvy.“
„Byl to film, který byl vřele přijat po celém světě.“
„Byl to první film, ve kterém jsem se konečně cítil jako globální průlom také pro nás, protože jsme měli tak velkou odezvu.“
„Jezdil po festivalech a rozhodně to byl film, který nám pomohl upevnit náš svět.“
Poté jsme v roce 2005 s Bohdanem Selamou natočili film s názvem Něco jako štěstí.
„Nebyla to snadná produkce. Trvalo to přes rok a půl natáčení – měli jsme pět natáčení -, ale film pokračoval v získání nejlepšího obrazu na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu.
Získala také Český lví pohár a některé další festivaly.
„Tyto filmy dělily tři roky, a to bylo také tehdy, když jsme začali produkovat na mezinárodní úrovni.“
„Díky těmto filmům jsme měli pocit, že pracujeme na jiné úrovni než dříve.“
Mnoho lidí považuje filmové producenty v podstatě za peníze. Ale jak moc, pokud vůbec, jste zapojeni do tvůrčího procesu? Účastníte se věcí, jako je odeslání?
„Bohužel jsme na mezinárodní scéně neměli velký úspěch, ale myslím, že by se to mohlo změnit.“
„Je běžnou chybou si myslet, že producent je jen muž sedící za stolem, který drží doutník a počítá peníze.“
„Ale pravdou je, že ačkoli jsme zodpovědní za peníze, které získáme od různých partnerů, a jsme zodpovědní za dodání filmu, jsme také zapojeni do tvůrčího procesu.“
„Myslím, že to je značka pro Negativ – že opravdu chceme být zapojeni do kreativního procesu co nejvíce, hned od začátku.“
„Samozřejmě někdy dostanete scénář, který je téměř dokonalý, a to je skvělé.
„Spolupracujeme však s filmaři, jako je Bohdan Selama, a děláme pátý společný film právě teď, a od začátku jsme byli zapojeni – dokonce jsme našli téma a pracovali na něm a poté pracovali na scénáři.
„Snažíme se tedy být co nejvíce zapojeni.“
Chtěl jsem se vás zeptat na vaši spolupráci s Helenou Třeštíkovou, která minulý týden právě promítla nový film: Anny. Točí dokumenty, které sledují lidi, kteří jsou často na okraji společnosti, a točí filmy už mnoho let. Když děláte film delší dobu, řekne vám, co se děje a co máte? Nebo za vámi nakonec přijde a řekne: To mám, práci?
„S Helenou jsme se setkali tuším před 15 lety, když jsme viděli její filmy, které byly v té době v podstatě jen v televizi.
„Mysleli jsme si, že je opravdu ostuda, že tyto filmy nebyly uvedeny v kinech a nebyly uvedeny v zahraničí.“
„Obvykle pracuje v České televizi a filmy končí pouze v televizi.“
„Takže jsme se s ní setkali. Je to zábavná historka: Dostal jsem tento velký igelitový pytlík VHS kazet a začal jsem jeden po druhém vyndávat a říkat nám:‚ Toto je projekt, pro který točím od roku 1990, a tohle je projekt Střílím už od roku 2000. “
„Tohle byla řada kazet [laughs] A řekli bychom jí, Helena se zasekla, musíme to vzít jednu po druhé.
„Myslím, že jsme během všech těch let našli systém: Víme, že můžeme během roku financovat určitý počet natáčecích dnů a ona může točit téměř cokoli, cokoli si myslí, že je zajímavé.
„A pak, když vidíme, že se příběh blíží ke konci, sedneme si a řekneme si, OK, jaký bude příběh.
„Velkou roli v tom hraje také střihač Jacob Hegna, když se rozhodujeme, který příběh by měl být dalším filmem, který budeme upravovat a vydávat.“
S Annie fotografovala [the protagonist] Annie pochází z konce 90. let a pak došlo k přestávce, vrátila se a myslím, že natáčení skončilo v roce 2012.
„Trvalo nám několik let, než jsme se rozhodli, že by to mohl být ve skutečnosti celovečerní film.“
„A byl jsem velmi překvapen, protože jsem si zpočátku nemyslel, že to bude velkoplošný film, ale pak jsme viděli původní příběh a zjistili jsme, že to byl opravdu silný příběh.“
Musím říct, že její filmy mám moc rád. Osobně mám často pocit, že české dokumenty jsou v dnešní době často lepší než hrané filmy. souhlasíš? A budete raději pracovat v obou oblastech, nebo to pro vás něco znamená?
„No, je to jiné.“
Nelíbí se mi to srovnání, pokud je český dokument lepší než český hraný film.
„Myslím si, že české hrané filmy jsou také velmi dobré.“
„Bohužel jsme na mezinárodní scéně neměli velký úspěch, ale myslím si, že by se to mohlo změnit.
„Pro mě jako producenta dokumentů je to trochu překvapení.“
„Nikdy nevíš, co dostaneš – vždy je to nakonec překvapivé.“
„Nejsem zapojen do natáčení, nejsem na natáčení, takže záběry uvidím později nebo ve střižně.“
„To se liší od hraného filmu, kde opravdu pracujete na scénáři a dáte filmu zelenou jen tehdy, když víte, že scénář je perfektní a máte veškeré finance, protože je mnohem dražší než dokument.“
„To je tedy jiný způsob práce.“
Když říkáte, že česká kinematografie může dosáhnout většího úspěchu v mezinárodním měřítku, co mohou čeští filmaři udělat, aby dosáhli tohoto druhu úspěchu?
„To je těžká otázka – je to otázka milionu dolarů.“
„Myslím, že by čeští filmaři měli být otevřenější. Nevidím české filmaře, jak cestují do zahraničí a natáčí do zahraničí.“
„Hodně by to pomohlo – kdyby byli ambicióznější a nedívali se tolik dovnitř, ale ven, na to, co se děje ve světě.“
„To by pomohlo.“ [laughs].
„Jinak si myslím, že máme spoustu talentovaných filmařů, režisérů a spisovatelů. Jen mi chybí ambice, řekl bych.“
Myslíte si, že čeští filmaři mají tendenci přemýšlet v malém, trochu?
„Možná trochu.
„Vidíte začínající filmaře ze Skandinávie, Ruska a Rumunska – chtějí jít točit velké filmy do Velké Británie nebo Hollywoodu“
„Tady toho tolik nevidím.“
Naštěstí pro nás všechny se zdá, že se celá doba Covid pomalu blíží ke konci. Ale jak Covid ovlivnil vaše podnikání, Pavle?
„Ano, byly to zvláštní časy.“
„Nejprve, když se kina zavřela, byl tento pocit, co se stane, když se otevřou, a pokud se otevřou?“
„Právě jsme dostali ránu … měli jsme dva filmy, které jsme chtěli pustit, a museli jsme je odložit.“
„Jednou z nich byla Annie, která měla vydat v lednu a premiéru jsme museli odložit na červen.
„Druhý film byl slovenský koprodukční film Sluhové režiséra Ivana Ostrochovského, který měl premiéru loni na Berlinale, a měl obrovský úspěch a skvělé recenze,“
„Myslím, že to filmu opravdu uškodilo, protože měl vyjít loni v dubnu a my jsme ho odkládali – a film byl uveden o rok a tři měsíce později.“
„Takže to bylo velmi nešťastné.“
„Pokud jde o produkci, myslím, že se to trochu zpomalilo. Více jsme se soustředili na vývoj, takže nyní máme ve vývoji docela dost projektů a brzy začínáme s financováním.“
Moje poslední otázka je něco úplně jiného. Na sociálních sítích vidím, že často zveřejňujete skvělé obrázky historické Prahy. Odkud pochází váš zájem a tato odbornost?
Pochází to od Covida [laughs].
„V loňském roce jsem s trochou času začal prohlížet staré archivy a našel jsem tento úžasný pražský fotografický archiv se 14 000 digitálními fotografiemi.“
„Byl jsem ohromen tím, jak se Praha za posledních 100 let změnila.“
Ano, je to můj nový koníček [laughs]. „
Udělal jsem vám dnes nové ocenění pro Prahu? Když jdete po ulici, ucítíte, co tam bylo?
Je to nejlepší lekce historie, jakou jsem kdy měl.
„Jen chodím po ulicích a dívám se na budovy a ve skutečnosti každou chvíli vidím rozdíl.
„Někdy je to úžasné a jsou tu také skvělé příběhy, které je možné vyprávět.“
„Možná to bude něco pro příští film.“
