Jak daleko byste za svými zásadami zašli? To je základní otázka, kterou si klade film „Slovo“ české režisérky Beaty Barkanové, hosta 38. Mezinárodního filmového festivalu v Haifě.
Slovo, které na letošním prestižním filmovém festivalu v Karlových Varech získalo cenu za nejlepší režii i cenu za nejlepší mužský herecký výkon pro svou hvězdu Martina Wengera, je nádherně komplexní film, který vypráví příběh zdánlivě obyčejné rodiny ve světě české město. Otec Václav (Wenger) je měkký muž a trochu snílek, jeho žena Věra (Gabriela Mikolková) je silná, praktická žena. Mají dvě děti, které milují, ale nejsou k sobě nijak zvlášť dobří, i když jim na sobě záleží.
Je nepravděpodobné, že by dvojice jako Václav a Věra byla námětem filmu, ale film je zasazen do roku 1968, roku sovětské invaze a následného potlačení svobody v tehdejším Československu.
Václav, uznávaný a vyhledávaný notář (profese, která, jak ukazuje film, je jakoby spojením toho, co známe jako právník a notář, a zahrnuje mnohem víc než pouhé razítkování dokumentů), je pod tlakem, aby vstoupil do komunistické strany. A podepsat prohlášení schvalující potlačování svobody silami loajálními sovětským úřadům. Odmítne oba požadavky, ale místo toho, aby si svou výzvu vychutnal, upadne do hluboké deprese, které otevřenější Vera nemůže začít rozumět.
Někteří z jejich nejbližších přátel a příbuzných kompromitovali a přidali se ke straně. Zatímco je Václav neodsuzuje, nemůže udělat to, co oni. Na jeho slovech mu záleží – pro klienty, které konzultuje, je moudrou postavou – a velká část filmu zachycuje pokusy Václava a Věry pokročit společně vpřed, když čelí důsledkům jeho odmítnutí a deprese.
Barkanová, která seděla v parku vedle kinotéky Haifa, o filmu mluvila prostřednictvím překladatele — rozumí docela anglicky, ale chtěla se ujistit, že se bude schopna přesně vyjadřovat.
Vysvětlila, že Věra a Václav „vycházeli z mých prarodičů“. „Osobnost jejich dcery je založena na mé matce.“ Její matka a dědeček byli notáři a film je v detailech tohoto typu práce velmi pečlivý.
Příběh sovětských represí
Příběh lidí, kteří se na konci 60. let vypořádali se sovětským útlakem, je podle ní součástí života každé české rodiny, ale cítí, že má univerzální přitažlivost. Když měl film premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech, někteří čeští diváci očekávali, že to lidé v zahraničí nepochopí, ale ona byla vděčná, že se tak nestalo, když film vzala na filmové festivaly po celém světě.
„Je to příběh specifický pro období, ale každá rodina v jakékoli zemi může čelit situaci, která se zvenčí změní kvůli něčemu, co nečekali,“ řekla. „Divákům se náš film líbil, když byl včera uveden do kin, Slovo mluví k lidem ze zemí celého světa.“
Řekla, že příběh ve filmu je přitahuje, protože se dokážou ztotožnit s postavami.
„Doufám, že vytvořím postavy, které nejsou ani dobré, ani špatné, ale jsou více nejednoznačné. Obecně se mi líbí klást otázky, které by si diváci měli klást, spíše než odpovídat… Ve filmu nemusíte nutně chápat, proč dělejte to, co oni, ale musíte cítit.“ .
Tyto mnohovrstevné postavy se díky této nejednoznačnosti cítí tak skutečné. Barkanova odmítá vytvářet tradiční hrdiny a padouchy.
„Pracoval jsem s myšlenkou, že mezi těmito postavami je vždy kompromis, tam a zpět. Je to silná postava, která drží rodinu pohromadě, ale není vždy svatá… Všechno, co se mezi touto rodinou děje, je více emocionální než.“ racionální, ale rodina spolupracuje, i když mají různé názory.
Václav prochází hrdinskou cestou a zůstává neochvějný, s vědomím, že jeho rozhodnutí bude mít pro jeho rodinu zásadní dopady. „Je to humanitární hrdina,“ řekla.
Barkanová, která právě dokončuje práce na svém dalším filmu o traumatizované šestileté dívce, bere svou práci vážně a před začátkem natáčení své herce roky školí. „Chce to čas,“ řekla. Herci se stávají jejími partnery při rozvíjení postav, dokonce dávají vstup do kostýmů, které nosí.
Cítí, že se tento tvrdý přístup vyplácí, a je nadšená, že si toto slovo našlo publikum. Řekla, že film je nyní obzvláště aktuální, protože když lidé sledují zprávy, nevyhnutelně si pomyslí: „Co to znamená pro Rusy v totalitní zemi nebo pro lidi na Ukrajině, kteří ztrácejí všechno, být ochotni promluvit?“ Slovo poskytuje hluboký vhled do těchto otázek.
Haifa International Film Festival pokračuje až do 17. října v Haifa Cinematheque a dalších divadlech po celém městě.
„Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník.“
