Fotografka Libuše Jarcovjáková – pražský noční život 70. a 80. let, jak jej vykresluje připravovaný dokument I’m Not Everything I Want To Be – si již vysloužila přirovnání k jisté americké ikoně.
„Libuše dělala tuto velkou show ve Francii v roce 2019 a v rádiu říkali: ‚Je jako Nan Goldin z Československa‘,“ říká producent Lukáš Kokeš. Režie se ujímá Klára Tasovska.
Více od Variety
Naposledy byl Goldin námětem série Laury Poitrasové „Všechna krása a krveprolití“.
„Poprvé, když jsme navrhli tento projekt,“ řekla redaktorka Navalného Maya Daisy Hook, „je to legrační. můj manžel [Joe Bini] Ve skutečnosti stříhá film o Goldinovi vedle,“ směje se Kokesh.
Aby byl Goldin autentický, šel by žít s prostitutkami nebo závislými. Totéž udělala Libuše. Její jedinečný fotoseriál pochází z pražského LGBTQ+ klubu. Tehdy jsem objevil sexuální vztahy se ženami.“
V nesvobodném režimu hledala ostrovy svobody: gay kluby, noční směny v továrnách, bary, vietnamské hostince. Místa, kde lidé z jejího pohledu žijí bez zábran. „Chtěla k nim patřit a cítit se naživu,“ dodává Tasowska.
Známost těchto obrázků pramení ze skutečnosti, že zobrazují to, co prožíváte. Párty, sexuální průzkum, pochybnosti a deprese.“
Neortodoxní postoj Jarkovičové ke komunistickému Československu i Tasovského odhodlání skládat film výhradně z jejích fotografií zaujaly porotu v Karlových Varech a projekt získal cenu Works-in-Progress za postprodukční vývoj.
Produkují Somatic Films (Česká republika), Nutprodukcia (Slovensko) a Mischief Films (Rakousko).
„Nejsou tu žádné mluvící hlavy, žádní odborníci,“ říká Kokesh.
„Clara měla přístup ke všem fotografiím, které Libuchi pořídila, ak deníkům, které si psala od svých 17 let. Skutečně jste se mohli dívat jejíma očima a být v její hlavě.“
„Skoro zapomínáme, že se díváme na statické obrázky,“ dodává.
„Netušil jsem však, jak náročný celý tento proces bude. Vytváření filmu z obrázků je stejně složité a časově náročné jako tvorba animace.“
Dnes, ve svých 70 letech, Jarkovičová svěřila režisérce „totální svobodu“, říká Tasovská, a umožnila jí tak představit „univerzální a velmi současný příběh osvobození žen“.
Lipushi odmítl mít děti, přizpůsobit se společenským normám. S partnerem žije 30 let. Jde o hledání své identity a hledání svobody, ale také o život podle vlastních představ,“ podotýká Kokesh.
„Toto vědomé rozhodnutí ženy nebýt matkou, nechtít děti vzbuzuje často zvláštní údiv. I v liberální společnosti. Kde se ale tato myšlenka bere? Libuše o těchto otázkách mluví otevřeně,“ dodává Tasowska.
Zdůraznění toho, že při natáčení filmu nic nespadlo ze stolu, včetně zmínek o potratech Jarkovičové, z nichž jeden ji málem stál život.
„Jsou to univerzální témata, která jsou aktuální i dnes. Zvláště když se podíváme na tendence v oblasti práv žen v Polsku nebo ve Spojených státech.“
Je to jeden z důvodů, proč tým navzdory chronologickému uspořádání věří ve spolehlivost a aktuálnost svého filmu.
„Libuše je vzorem. Nejen pro mě, ale potenciálně pro všechny,“ říká Tasovská.
„Je jí 71 let, a přesto ji ještě pořádně nechytili. Není to divné, protože historii fotografie ovládli muži,“ říká Kokesh.
„Mluvíme o místním fotografovi, ale také klademe otázky, kterým každý rozumí: Jak postupujete jako umělec v oboru, v němž dominují muži? Jak přijímáte svého ‚druhého‘? Jak rozvíjíte dobrý vztah ke svému tělu, i když to odpovídá nějakým ‚standardům‘.“ Není to považováno za klasicky krásné?“
A dodává: „Bylo nám jasné, že než aby to byl nudný dokument, měl by mít tento film nadčasový nádech. Ostatně Libuše začala fotit selfie dávno předtím, než se ochladilo.“
Nejlepší sestava
Popsat Newsletter je různorodý. Pro nejnovější zprávy nás sledujte FacebookA CvrlikáníA Instagram.
„Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník.“
