Vznik nové filmové vlny v komunistickém Československu patřil mezi hlavní filmové příběhy konce 60. let. Některé příklady, jako například Ostře sledované vlaky oscarového režiséra Jerryho Menzela, byly smutné lidské komedie. Jiné knihy, jako okamžitě zakázána „Zpráva o straně a hostech“ Jana Němce, byly antiautoritářskými tropy.
Pak to bylo „sedmikrásky“ Režie Věra Chytilová podle scénáře Esther Krombachové. Nově zrekonstruovaný bude otevřen v pátek v IFC Center na Manhattanu.
„Sedmikrásky“ měla premiéru v New Yorku v červnu 1967 v Muzeu moderního umění a byla hanlivě zhodnocena kritikem New York Times Bosley Crowtherem. Jako by channeloval zmatené české varhany, Crowther film prohlásil za „směšnou a pracně přehnanou frašku o dvou úplně prázdných hračkách“. Možná si hrajete na dívky, možná si nehrajete na prázdné dívky.
Sedmikrásky, vytvořené dvěma dospělými umělci, lze popsat jako chaotický děj zahrnující drzý pár divokých a bláznivých dívek, odhodlaných být „rozmazlený“ jako svět.
Mary I (Jitka Šerhová) a Mary II (Ivana Karbanová) svým zpěvným hlasem, nepříjemným smíchem Woodyho datela a trhanými pohyby klauna naznačují, že dva Muppeti řádí, a takto se představují. To, že je hrají neprofesionálové (jeden student, druhý prodavačka) a zdá se, že se navzájem škádlí, dává filmu behaviorální, ne-li dokumentární podtext.
Marie jsou zároveň ušlechtilé a dětinské, stvoření impulzivní a chtivé – hlavně po jídle a ničení. Při pikniku na její posteli jedna zaútočí na párky, bagety a banány, mávne nůžkami jako Harpo Marx v Kachní polévce a pak s pyromanským potěšením zapálí ozdobené nápisy. Scéna, kterou vytvářejí, když narušují vulgární show na parketu a obtěžují nervózní návštěvníky pražského nočního klubu svými staccatovými, opileckými dováděním, je stejně vtipná jako cokoliv v „A Night at the Opera“. Vlastně vtipnější.
„Sedmikrásky“ porušují filmové konvence. Jeho nonšalantní vizuální vzrušení by mohlo naznačovat extrémní verzi komedie Richarda Lestera, ale film je duchem blíže současným transgresivním filmům a událostem umělců jako Karolei Schneemann, Yayoi Kusama a Barbara Rubin – dílo, které kosmopolita Chytilová z velké části znala. .
Jako podporovaný produkt údajně racionálního socialistického systému jsou však „sedmikrásky“ ze své podstaty více politické než něco jako Schneemannova „Radost z masa“. Film Chytilové je od začátku do konce nihilistickou provokací. Mary kromě jiných zábav přijímá pozvání na večeři od mužů středního věku určitého typu, kteří by mohli film cenzurovat. Stejně jako samotné „sedmikrásky“ běžně přivádějí tyto otravné autoritativní postavy do rozpaků nestydatým zlatokopectvím a příšerným chováním u stolu.
Ve skutečnosti, navzdory mnoha urážkám patriarchátu, je to řešení Klimatická potravinová bitva Zdá se, že to rozlítilo české vládní úředníky. Podle filmového historika Petera Hameše Národní shromáždění Chytilovou odsoudilo za plýtvání potravinami v době, kdy se zemědělci potýkali se zemědělskou výrobou.
Sedmikrásky byly odloženy, krátce propuštěny a po sovětské invazi do Československa v roce 1968 byly opět zakázány. A stejně tak ředitel. I když se jí nakonec podařilo znovu nastartovat svou kariéru, Chytilová už nikdy nenatočila jiný film, jako je Sedmikrásky. A nikdo nemá nikoho jiného.
Sedmikrásky
Otevřeno v pátek v IFC Center na Manhattanu; ifccenter.com.
„Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník.“
