„Chci být dívka s největším dortem.“ – Courtney Love
„Lidé nebudou lidmi, dokud si neužijí tu myšlenku.“ – Věra Chytilová
Třicet let předtím, než alternativní rockerka Courtney Love spojila superženský apetit se vztekem Tiary Věry Chitilové. Sedmikrásky (1966) nacpat do sebe tolik pečiva, koláčů a smetany, kolik jen je to možné – každou z nich hojně konzumovaly její filmové hrdinky po nepořádném, platném soustu. Vyměňte korunu za korunku z květin a budete mít Half-Maries (Jitka Cerhová a Ivana Karbanová): dvě puberťačky se sklonem proměnit nudu v nepořádek v identických kotěcích podpatcích. „V tomto světě jde všechno,“ říkaly dívky v průběhu filmu. Logickým rozšířením, Že oni Musí to být také špatné, což znamená najít co nejvíce způsobů, jak si dopřát.
nejnovější 4K obnovaDebut českého režiséra zůstává jako novovlnné mistrovské dílo a velmi ženská odrůda smyslného potěšení. Je to také pravděpodobně vzácný feministický film, který má svůj politický koláč a žere ho také komicky. „Nejste tu registrovaná, nepracujete,“ říká blondýnka z kouřící mléčné lázně. „Neexistuje žádný důkaz, že existuješ.“ způsobem, Sedmikrásky Je to pokus dokázat, že ano a že jejich dovádění může narušit patriarchální byrokracii.
Černobílá úvodní titulková sekvence připravuje scénu s drzým použitím souboru Kuleshov efekt Chcete-li přidat mužský charakter a přitažlivost. Kusy železa rotují na obrazovce do az dokumentárních záběrů leteckého bombardování; V příkrém rozchodu s tímto rytmickým militarismem následující scéna představuje jmenovkyni „sedmikrásky“ jako dvě panenky usazené na piknikové dece, opřené o dřevěný plot. Oblečené v bikinách bez ramínek, nohy natažené do pevného tvaru, dívky otevírají oči s očními linkami, jako by si vzpomínaly na uvedení filmu. „Tohle ani nedokážu,“ říká Mary, když nosí cop, poté, co zatroubí, aby zavolala svého partnera a nás, aby pozornost. „Nemůžeme nic dělat,“ prohlásila o několik okamžiků později, je tu ještě další skloňování, které v průběhu filmu posiluje jejich nihilistické vědomí nedostatku agentury.
I když se často objevují záměrně, mnoho Sedmikrásky S potěšením shazuje slušnost – a tradiční ženskou ctnost – ze své posvátné police. „Co děláš?“ zeptá se Mary, když její přítel dá kolena k sobě. Odpověděla: „Buď panna.“ „Vypadám jako panna, že?“ Odsud stojí proti sobě, do pozadí se vznáší buben, zatímco jeden naráží na druhého černobíle do barevné podívané v poli květin.
Stříhejte tam a zpět mezi venkovskými oblastmi, městskými uličkami a krajkovým interiérem jejich společného bytu, Sedmikrásky Propuká v té brutální míře, že vtipálci si mimo Prahu a okolní přírodu dělají absurdní hřiště – cestou přemlouvají ignorantské starší muže, aby zaplatili účet. To, co se v jedné scéně jeví jako neomluvitelná ochablost, se v další změní v toulající se energii: statečná Maris přes kukuřičná pole, vlakové tunely a chodníky, přeměňující stánek nočního klubu Punch a Judy na jejich vlastní přehlídkové pódium.
Spíše než mužský souhlas nebo potenciál pro heterosexuální románky zůstává konečným cílem dívek jídlo, které někdy přímo zesměšňuje mužskou sexuální přitažlivost. Uprostřed filmu, zatímco roztomilý mladý muž pronáší po telefonu slova lásky, Marys ukusuje klobásu, okurky a krájí banány ze slupek přímo do úst. Jak se v pozadí vzdouvá operní hudba, její nadšené sekání, sekání a polykání jedlých tyčinek slouží k symbolické kastraci muže na druhé linii. „Teď už vím, co je láska…,“ říká, načež jeho domnělý milenec odpoví: „Další kus masa?“ , zastrčila přítelkyni odhalené břicho vidličkou.
odmítání jak lineárního narativu, tak sociálního realismu, Sedmikrásky Představy o filmové tvorbě ze sovětské éry byly hacknuty stejně špatně jako myšlenka, že film o smějících se dospívajících dívkách nemůže myslet vážně. Bez ohledu na tvrzení Chytilové Sedmikrásky Bylo to zamýšleno jako „morální bajka“ a součástí toho, co je dnes na tomto filmu tak zajímavého, je to, že jeho nepořádné dámy téměř všechno projdou. „Pojďme uspořádat banket!“ říká jeden druhému a narazí na plyšovou pomazánku na hotelovém tanečním sále při vyvrcholení filmu. V možná nejlepším boji o jídlo, aby se zachytilo světlo na celuloid, na konci scény nezůstane bez úhony žádný lustr, závěs nebo ubrus. „Záleží na tom?“ Ptá se jeden druhého a zvedne rozbitou sklenici. Odpověď: „Ne, na tom nezáleží,“ jako vždy.
Maris klade rovnítko mezi jejich hbitost a nedostatek podstaty ve veřejné i osobní sféře a vrhá radost a lehkomyslné role, které byly ženám a dívkám – a do jisté míry – omezené. „Jsme opravdu šťastní!“ Přátelé na konci oznamují bok po boku. Ve své neuctivé oslavě nadměrné shovívavosti a nespoutaného potěšení, Sedmikrásky Možná si ho nepamatujeme ani tak z její bezprostřední kontroly českou vládou, jako spíše z jejího osvíceného očekávání Nadměrné známé zvuky V dnešním feministickém diskursu.
Sedmikrásky Hraje se na IFC (323 6th Avenue, Greenwich Village, Manhattan) do 8. září.
„Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník.“
