Nový tým provozující kino se skládá ze skupiny filmařů. Patří mezi ně i cenami ověnčený režisér Václav Kadrnka, známý snad především svým celovečerním filmem Malý křižák (Kižáček). Získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2017. Součástí skupiny je i jeho manželka, producentka Simona Kadrinková. Stejně tak filmová škola FAMU Věra Hladišová a dokumentarista Vít Janeček, který vyučuje na téže světově uznávané instituci.
Ten mluvil pro Radio Prague International o tom, jak vznikla myšlenka převzít místo ze 30. let minulého století.
„Těsně před Vánoci jsem četl noviny a zjistil jsem, že Kino Atlas se blíží. Nemohl jsem tomu uvěřit, protože je to jedno z nejhezčích kin v Praze. Našel jsem e-mailovou adresu majitele budovy a napsal jsem mu, proč zavíral kino. Řekl mi, že ne. Zůstalo otevřené. Souhlasil s prostorem používaným jako kino, ale nějak se oddělil od týmu, který ho v té době provozoval. Tak jsem mu řekl: ‚Dobře pak. Probereme podmínky. Tak to začalo.“
Tým se do oblasti kinematografie nepouští bez předchozích zkušeností. Už stojí za jedním úspěšným projektem umístěným v jedné z nejatraktivnějších pražských venkovních zahrad, říká veterinář Jensek.
Sami provozujeme letní kino v Kinského zahradě v Praze již třetím rokem. Jsme spojeni s Národním muzeem a využíváme především zadní stěnu jejich krásné budovy jako plátno. Spustili jsme ho během pandemie, kdy kina byla v podstatě zavřená a my jsme byli zoufalí, kam to půjde. Stalo se to velmi populární. Tak jsme začali experimentovat s řízením kin.
Za posledních několik měsíců dali Kino Atlas hodně práce, přemalovali a renovovali stěny kina a rozšířili jeho kavárnu. Uvnitř byla vybudována i nová galerieříká pan Jenšík.
„Existuje sbírka obrazů Karla Vachka, který byl všestranně nadaným profesorem na FAMU. Byl hodně spjatý s dokumentární tvorbou, ale jeho filmy jsou, řekněme, hodně vrstevnaté. Byl i v exilu ve Spojených státech amerických.“ 20 let. Psal. Básně a dvě knihy a eseje. Důležitější je, že se svou sestrou a bratrem také vytvořil sbírku obrazů. Před dvěma lety zemřel a rodina souhlasila, že nám tyto obrázky zapůjčí k vystavení v tomto prostoru v Kinu Atlas.
„Chceme tento prostor využít jako teologickou místnost a výstavu. Nebude to výstava v tom smyslu, že budeme prodávat obrazy a pořádat dočasné obrazy. Spíše to bude stálá expozice, dokud to rodina dovolí a na zároveň tam budou probíhat akce včetně seminářů Snažíme se tento žánr propagovat Z propagace řekněme nové programové nabídky kina.
Nový program se má zaměřit především na promítání uměleckých filmů a dokumentů. V premiéře na nově otevřeném místě totiž toto úterý bude uveden první celovečerní film slovenské dokumentaristky Zuzany Piosi. Jednapadesátiletá žena získala několik cen za své dokumenty a je hluboce zapojena do týmu, který provozuje Atlas. Její první celovečerní film Zešílet byl částečně inspirován skutečným příběhem svobodné matky.
Vít Janeček říká, že tým, který provozuje Atlas, chce diváky nalákat i snížením ceny vstupenek.
„To je náš koncept. Totiž, je nakonec lepší mít v kině sto lidí, kteří si koupili lístek za 130 Kč, než 50 lidí, kteří dostali lístky za 170 Kč. Je to výzva, kterou se pokusíme splnit.“ Někdy to samozřejmě není možné, protože distributoři mohou stanovit minimální cenu vstupenek na nové filmy, které mohou být platné první dva měsíce. Kromě toho je ale na kinech samotných, jakou finanční politiku zvolí.
V zásadě tedy chceme tento koncept začlenit také do kinematografie. Vrátit jej tam, kde začal — jako poměrně levnou kulturu. Koneckonců, jedním ze způsobů, jak kino začalo jako masová kulturní aktivita, bylo tzv. Nickelodeons,“ kde zaplatíte pět centů. Za sledování filmu. V dnešní době to bude samozřejmě dražší kvůli inflaci, ale princip je stejný – více lidí dá méně peněz, ale zúčastní se a užijí si zážitek.“
Říká, že více diváků by také mohlo znamenat více hostů v rekonstruované kavárně kina, kterou tým zaplnil širokou škálou květin a přejmenoval ji na „Atlas rostlin“.
Vysvětluje, že efektivní využití prostor kin je zásadní pro dosažení finančního a kulturního úspěchu, a dodává, že výzva, které dnes kina jako Kino Atlas čelí, je podobná jako u mnoha jiných kulturních institucí.
„Knihovny jsou ve stejné situaci. Každý si může koupit knihy a číst je online. Mohou číst na Kindle. Knihovny jsou však stále komunitními prostory, kam si lidé chodí nejen půjčovat knihy a jít domů, ale také sedět a číst a promýšlet tituly atd. Naším cílem je využít architektonické uspořádání Kino Atlas, protože jen asi tři kina v Praze mají toto propojení většího prostoru kavárny s kinem. [near Wenceslas Square]který má připojenou obrovskou kavárnu a Edison Film Hub [near Prague’s Main Train Station]. Každé kino má samozřejmě kavárnu, ale myslím si, že vytvoření takového komunitního prostoru dává smysl z kulturního a finančního hlediska.“
Kino disponuje dvěma promítacími sály, z nichž jedna je menší a týmem označovaná jako „Blue Room“. Prostor tohoto modře natřeného místa by podle Víta Janečka mohl sloužit k radikálnější dramatizaci.
Noví provozovatelé slibují nalákat diváky na dobrou nabídku artových filmů a častější promítání dokumentů, než je v pražských kinech obvyklé.
Připraveno je také mnoho akcí, kde se návštěvníci budou moci setkat s filmaři a dozvědět se více o jejich práci a profesích. Je rozdělen do tří řad nazvaných Atlas filmařů, Atlas filmového myšlení a Atlas klasiků. Ten se zaměří na zkoumání kultovních a kultovních klasických filmů a zároveň těmto dílům poskytne současný kontext.
„Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník.“
