Zámek Čečovice byl jen hořící ruinou, když jej Český svaz ochránců památek v roce 1998 koupil od původních majitelů za nominální úplatu 1 Kč. Skupinu tvořili nadšenci, kteří projevili zájem v českém architektonickém dědictví, říká, jednou z jeho členek je Miroslava Šusová.
Studoval jsem archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Spřátelil jsem se se svými studenty a oni mi řekli, že jsou členy tohoto odboru. Cítil jsem, že jim potřebuji ukázat, že na tomto světě jsou i jiné hodnoty než jen peníze, a tak jsem se také přidal.“
Počátky paláce sahají až do třináctého století našeho letopočtu. V průběhu dalších staletí jej vlastnilo několik předních českých šlechtických rodů, jako byli Rožmberkové a Lobkovicové. S rozšiřováním panství přibyly k původnímu gotickému opevnění renesanční a barokní prvky, což vedlo k rozmanité architektonické směsi.
Zámek však chátral v dobách komunismu, kdy sloužil jako sklad a ubytování sezónních pracovníků místního JZD. V roce 1990 pak areál zničil velký požár, říká paní Sozová.
Požár zničil značnou část střechy, ale JZD odmítlo provádět jakékoliv opravy. Voda prosakuje a poškozuje klenby a dekorativní omítku. Nastavena je také suchá hniloba.“
Zdá se, že pro stavbu zbývá jen malá naděje. Navíc se počet cechů začal snižovat, jak se stále více lidí z původní skupiny prefektur začalo usazovat a neměli dostatek času na údržbu paláce.
Umístění nemovitosti také nepomohlo přilákat investory, říká paní Úsová.
Palác je v Borderlands, bývalých Sudetech, takže ani lidé, kteří tam nyní žijí, nejsou ve skutečnosti místní. Zpočátku to pro nás bylo opravdu těžké, protože palác byl v podstatě ponechán shnít. Vzali si, co chtěli. Je to složitá a problematická oblast, daleko od Plzně nebo jiného většího města.“
Federace se ale nevzdala a poslala žádosti o financování celé řadě vládních i soukromých institucí. Mezi těmi, kdo souhlasili s pomocí, jsou Friends of Czech Heritage, britská charitativní organizace zaměřená na financování oprav mnoha historických budov a míst po celém Česku. Další práce, včetně výstavby nové střechy v hodnotě 10 milionů korun, financovaly místní české státní a krajské orgány, říká Úsová.
Problém je ale v tom, že pokud chceme žádat o financování, potřebujeme sponzora a žádného nemáme. V areálu paláce proto pořádáme různé akce a takto vybrané peníze využíváme na podporu žádostí o financování.“
To vedlo k tomu, že se plynoucí sídlo stalo v průběhu let dějištěm mnoha veřejných vystoupení, od středověkých rekonstrukcí až po plesy a festivaly country hudby.
Přestože se do zchátralého panství pomalu vrací život, paní Chozová přiznává, že nemá velkou naději na úplnou obnovu panství za svého života. Do dlouhodobého rekonstrukčního úsilí však dokázala zapojit i syna. Doufá, že nemovitost bude jednoho dne sloužit jako místní centrum pro společenské a kulturní akce.
„Barokní sýpka by byla ideální pro pořádání výstav. Ostatní prostory by se daly pronajmout pro různé kulturní, vzdělávací či soukromé akce. Je to blízko německých hranic a bylo by skvělé oživit společenský život v okolí.“
Ke splnění tohoto snu sdružení hledá nejen sponzory a finance, ale také dobrovolníky, kteří by pomohli s údržbou panství.
„Hudební učenec. Spisovatel. Zlý slanina evangelista. Hrdý twitter narkoman. Myslitel. Milovník internetu. Jemně okouzlující hráč.“
