Proč tyto evropské země nepoužívají euro?

Proč tyto evropské země nepoužívají euro?

Vznik Evropské unie připravil půdu pro jednotný finanční systém zahrnující více zemí pod jednotnou měnou – eurem. Zatímco většina členských států EU souhlasila s přijetím eura, několik, jako Dánsko a Švédsko (mimo jiné), se rozhodlo zůstat u svých starých měn. Tento článek pojednává o důvodech, proč některé země EU odcházejí od eura, ao výhodách, které to může přinést jejich ekonomikám.

Hlavní zásuvky

  • V Evropské unii je 27 zemí, ale 8 z nich není v eurozóně, a proto nepoužívají euro.
  • Těchto osm zemí se rozhodlo používat svou vlastní měnu jako prostředek k udržení finanční nezávislosti v některých klíčových otázkách.
  • Mezi tyto otázky patří nastavení měnové politiky, řešení problémů specifických pro jednotlivé země, řešení státního dluhu, úprava inflace a volba devalvace měny za určitých okolností.

Porozumění Evropské unii

V současné době je v Evropské unii 27 zemí, včetně osmi zemí, které nejsou v eurozóně – jednotném měnovém systému, který používá euro. Dánsko je ze zákona osvobozeno od přijetí eura. Všechny ostatní země EU musí vstoupit do eurozóny po splnění určitých kritérií. Ale země mají právo odložit plnění norem eurozóny, a tím odložit přijetí eura.

Země EU jsou rozmanité, pokud jde o kulturu, klima, obyvatelstvo a hospodářství. Země mají různé finanční potřeby a výzvy, které je třeba řešit. Jednotná měna ukládá centrální systém měnové politiky, který je jednotně uplatňován. Problém je ale v tom, že co je dobré pro ekonomiku jedné země eurozóny, může být špatné pro jinou zemi. Většina zemí EU, které se vyhnuly eurozóně, tak činí, aby si zachovaly svou ekonomickou nezávislost. Zde je pohled na problémy, které chce několik zemí EU řešit nezávisle.

Formulování měnové politiky

Vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka (ECB) určuje hospodářskou a měnovou politiku všech zemí eurozóny, neexistuje žádná nezávislost, aby jednotlivé země formulovaly politiky přizpůsobené svým vlastním podmínkám.

Spojenému království, bývalému členu Evropské unie, se možná podařilo vzpamatovat se z finanční krize v letech 2007–2008 snížením domácích úrokových sazeb od října 2008 a zahájením programu kvantitativního uvolňování v březnu 2009. Naproti tomu Evropská centrální banka počkala až do roku 2015 se zahájením programu kvantitativního uvolňování (vytváření peněz na nákup státních dluhopisů za účelem stimulace ekonomiky).

Řešení problémů specifických pro jednotlivé země

Každá ekonomika má své vlastní výzvy. Například Řecko je velmi citlivé na změny úrokových sazeb, protože mnoho z jeho hypoték mělo historicky spíše pohyblivou než pevnou úrokovou sazbu. Vzhledem k dodržování nařízení ECB však Řecko nemá autonomii, aby řídilo úrokové sazby k maximálnímu prospěchu svých obyvatel a ekonomiky.

Ekonomika Spojeného království je zároveň velmi citlivá na změny úrokových sazeb. Jako zemi mimo eurozónu se jí však dařilo držet úrokové sazby nízko prostřednictvím své centrální banky Bank of England.

8

Počet zemí EU, které nepoužívají euro jako svou měnu; Jedná se o Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko.

Věřitel poslední instance

Ekonomika země je velmi citlivá na výnosy státní pokladny. Výhodu zde mají opět země mimo eurozónu. Mají své vlastní nezávislé centrální banky, které mohou fungovat jako věřitel poslední instance pro dluhy země. Pokud výnosy dluhopisů rostou, začnou tyto centrální banky dluhopisy nakupovat a zvyšují tak likviditu na trzích.

Země eurozóny mají jako svou centrální banku Evropskou centrální banku, ale ECB v takových situacích dluhopisy členských států nenakupuje. Výsledkem je, že země jako Itálie čelí velkým problémům kvůli rostoucím výnosům dluhopisů.

Společná měna přináší výhody členským státům eurozóny, ale také znamená plošné uplatňování centrálního systému měnové politiky; Tato jednotná politika znamená, že je možné vytvořit ekonomickou strukturu, která je skvělá pro jednu zemi, ale není výhodná pro jinou.

Opatření ke kontrole inflace

Když v ekonomice vzroste inflace, účinnou reakcí je zvýšení úrokových sazeb. Země mimo eurozónu toho mohou dosáhnout prostřednictvím měnové politiky prováděné jejich nezávislými regulačními orgány. Země eurozóny tuto možnost vždy nemají. Evropská centrální banka například v důsledku hospodářské krize zvýšila úrokové sazby ze strachu z rostoucí inflace v Německu. Tento krok pomohl Německu, Ale další země eurozóny, jako Itálie a Řecko, trpí vysokými úrokovými sazbami.

Devalvace měny

Země mohou čelit ekonomickým výzvám v důsledku cyklických cyklů vysoké inflace, rostoucích mezd, klesajícího exportu nebo klesající průmyslové výroby. Takové situace lze účinně řešit devalvací měny země, levnějším a konkurenceschopnějším vývozem a podporou zahraničních investic. Země, které nejsou členy eurozóny, mohou své měny devalvovat podle potřeby. Eurozóna však nemůže samostatně měnit valuaci eura, ovlivňuje 19 dalších zemí a je kontrolována Evropskou centrální bankou.

Proč se některé země EU rozhodnou netěžit z politik EU?

Některé země EU se rozhodly nevyužívat všech výhod politik EU z několika důvodů. Obavy o suverenitu často hrají důležitou roli, protože některé státy si raději ponechají větší kontrolu nad rozhodovacími procesy. Některé země mohou mít také různé národní zájmy, ekonomické úvahy a kulturní prvky, které nemusí být v souladu s prioritami nebo preferencemi EU.

Jaké alternativy mají země, které se rozhodnou nebýt plnoprávnými členy EU?

Země, které se rozhodnou odstoupit od plného členství v Evropské unii, mohou hledat alternativní vztahy, jako jsou dohody o přidružení. Mají také možnost účastnit se konkrétních programů EU.

Jak se mohou země účastnit rozhodování v EU bez plného členství?

Státy se mohou účastnit rozhodování EU bez plného členství prostřednictvím mechanismů, jako je status pozorovatele, konzultační procesy nebo strategická partnerství. Obvykle se stává, že stát usiluje o určitou míru spolupráce při zachování určité právní úrovně autonomie.

Jaké ekonomické výhody vidí země v zachování národních měn ve srovnání s přijetím eura?

Země, které si ponechávají své národní měny namísto přijetí eura, uvádějí výhody, jako je kontrola nad měnovou politikou, schopnost nezávisle reagovat na ekonomické šoky a flexibilita při řízení oceňování měn. V konečném důsledku mohou země preferovat větší kontrolu nad svými reakcemi na makroekonomické události.

Sečteno a podtrženo

Země eurozóny nejprve vzkvétaly pod eurem. Jednotná měna s sebou přinesla odstranění kolísání směnných kurzů (a souvisejících nákladů), snadný přístup k velkému jednotnému evropskému měnovému trhu a cenovou transparentnost.

Finanční krize v letech 2007–2008 však odhalila některá rizika, kterým euro čelí. Některé ekonomiky eurozóny utrpěly více než jiné (příklady zahrnují Řecko, Španělsko, Itálii a Portugalsko). Tyto země postrádaly ekonomickou nezávislost a nebyly schopny zavést měnovou politiku, která by co nejlépe podpořila jejich oživení. Budoucnost eura bude záviset na tom, jak se budou vyvíjet politiky EU, aby řešily měnové výzvy, kterým čelí jednotlivé země v rámci jednotné měnové politiky.

READ  Zdanění či nezdanění reálné hodnoty či aplikace zajišťovacího účetnictví v současné situaci rostoucích úrokových sazeb a posilování kurzu české koruny | Grant Thornton

You May Also Like

About the Author: Waldo Kemp

"Hudební učenec. Spisovatel. Zlý slanina evangelista. Hrdý twitter narkoman. Myslitel. Milovník internetu. Jemně okouzlující hráč."

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *