Ekonomická dynamika posledního čtvrtstoletí v Rumunsku a současná potřeba znovu vyvážit veřejné finance – Diplomat Bukurešť

Ekonomický vývoj v poslední čtvrtině minulého století ovlivnily tři charakteristiky, které byly z mého pohledu zásadní: nejistota, potřeba reformy regulace a (globální) růst veřejného dluhu. Je pravda, že globální ekonomika čelila v tomto období řadě otřesů a výzev spojených s finančními, ekonomickými, pandemickými a geopolitickými krizemi, které se často překrývaly a které určovaly nestálé a těžko předvídatelné klima. Na druhé straně dynamika ekonomiky diktovala potřebu přijmout opatření k reformě systémů, aby reagovaly na nové ekonomické a sociální požadavky a zajistily potřebné zdroje ke zvýšení prosperity národů.

Globalizace byla důležitou součástí tohoto procesu a skutečným motorem hospodářského růstu, protože přispěla k rozvoji mezinárodního obchodu a zvýšení produktivity práce, ale zároveň se zvýšila míra provázanosti ekonomik regionů a zemí, a kanály infekce se znásobily, což vedlo ke zvýšení úrovně závislosti na globálních dodavatelských řetězcích. Vnější otřesy (zejména nedávné) také identifikovaly potřebu zvýšit odolnost ekonomik a zdůraznily význam zvýšení nezávislosti zemí v oblasti energetiky a potravin.

Mnoho rozvíjejících se zemí, včetně Rumunska, vyvinulo ekonomický model, ve kterém zboží vyrobené na export tvoří velkou část dováženého zboží potřebného ve výrobním procesu. A když k tomu připočteme domácí spotřebu, která je většinou závislá na importovaném zboží, už nějakou dobu se potýkáme s makroekonomickou nerovnováhou, která má tendenci přecházet do chronicity. V případě Rumunska data (uvedená níže) ukazují, že stimulace spotřeby k dosažení ekonomického růstu v podmínkách obchodního deficitu měla také negativní vedlejší účinky na makroekonomické bilance.

Deficity se staly normou, rostly jako podíl na HDP a vyžadovaly stále více financování, což vedlo k růstu veřejného dluhu. Oblíbeným se tak stal model globálního rozvoje a ekonomického růstu spojený s rostoucím dluhem a závislostí na globálních trzích. Údaje zveřejněné Mezinárodním měnovým fondem ukazují, že celkový veřejný dluh v roce 2022 výrazně přesáhl úroveň HDP v mnoha vyspělých ekonomikách, jako je Belgie (105 %), Kanada (116 %), Francie (111 %), Španělsko ( 111 % . 112 %, Portugalsko (116 %), USA (121 %), Itálie (144 %), Japonsko (261 %).

Je ale pravdou, že ne každý typ ekonomiky ustojí tíživé dluhy a zde musí být analýza opatrná. Když se vrátíme k modelu ekonomického rozvoje, slavný ekonom Jacques de La Rozière ve své knize „Ending the Reign of Financial Illusion: For Real Growth“ (2022) uvedl, že ekonomický model rozvoje „Sklouzlo to do podivného paradigmatu, ve kterém se převážná část ekonomické aktivity nyní odráží ve zhodnocování finančních aktiv na úkor růstu, mzdových příjmů a produktivních investic.„.

Diskuse mezi ekonomy o úloze hospodářské politiky jako katalyzátoru makroekonomické stability a dlouhodobého růstu budou jistě pokračovat, ale zároveň je zcela zřejmé, že problematika makroekonomických nerovnováh a přijímání politik směřujících k jejich nápravě je dnes předmětem velkého a naléhavého zájmu.

Hlavní makroekonomické nerovnováhy, kterým Rumunsko čelí, zejména schodky rozpočtu a běžného účtu, byly analyzovány, diskutovány a psány již mnoho let. Příčiny, jejich dynamika a viditelné a potenciální účinky byly široce diskutovány a zvažovány z mnoha úhlů. Ekonomové z veřejných institucí i ze soukromého sektoru navrhli možná řešení, aniž by zapomněli na skutečnost, že každé nápravné opatření má v krátkodobém horizontu výhody, ale také nežádoucí účinky a že vyžaduje související opatření ke snížení zátěže veřejný sektor. Opravdu zranitelné skupiny. Proto je těžké do této diskuse přidávat něco nového, aniž by se opakovalo mnoho souvisejících věcí, které již za ta léta zazněly mnohokrát.

Dosavadní nápravná opatření byla bohužel buď nedostatečná, nebo nedosáhla kýžených efektů, až problémy přetrvávaly a stávaly se naléhavějšími a výrazně se zvýšila rizika negativních důsledků v budoucnu. V poměru k HDP se totiž podíl rozpočtového schodku na konci loňského roku mírně snížil a podíl schodku běžného účtu se v prvních měsících letošního roku poněkud snížil. Tyto korekce však nestačí a výše deficitu nás stále negativně ovlivňuje ve srovnání se sousedními zeměmi, se kterými nás investoři srovnávají. Existuje také riziko, že některé z těchto korekcí budou zvráceny vývojem v druhé polovině letošního roku, takže trhy a investoři mohou dojít k závěru, že byly pouze dočasné a že neexistuje žádný udržitelný proces, jak snížit dvojí deficity. Podporováno vhodnými a účinnými politikami. Domnívám se, že takové situaci je třeba se vyhnout minimálně ze tří objektivních důvodů:

1. Prvním je, že může být obtížné udržet makroekonomickou rovnováhu a dramaticky se zvýší riziko krize vyplývající z vnitřních příčin, což ovlivní životní úroveň obyvatel a potenciál budoucího rozvoje.
2. Druhý důvod, který objektivně plyne z prvního, je ten, že jsme se stali zranitelnější vůči potenciálním externím ekonomickým šokům, které jsou v současném evropském ekonomickém a geopolitickém kontextu (hlavní destinaci našeho exportu) stále pravděpodobnější. Jinými slovy, k externím rizikům (která jsou nyní vyšší) se přidávají vnitřní rizika, takže možnost šoku (bez ohledu na jeho zdroj) nás tlačí do větší ekonomické krize.

Čelíme rostoucím ekonomickým a geopolitickým rizikům na regionální i mezinárodní úrovni a pohyb zahraničního kapitálu, který nám v posledních letech prospívá, se může kdykoli zvrátit, což může vážně zasáhnout všechna odvětví ekonomiky. Rumunsko má v současnosti nejnižší úvěrový rating udělený třemi hlavními mezinárodními agenturami ve srovnání s Polskem, Českou republikou, Maďarskem a Bulharskem. Máme nejnižší hodnocení v kategorii ‚Investment Grade‘.

Další zhoršení hodnocení investorů ohledně rizik investování v Rumunsku by nás velmi ovlivnilo: omezilo by přímé zahraniční investice, které podporují růstový potenciál domácí ekonomiky a které (spolu s evropskými penězi, které přitahuje) udržitelně financují běžný účet . postižení. Zvýší také výkyvy a náklady zahraničních portfoliových investic, jejichž významnou součástí se podílí na financování rozpočtového deficitu.

1. Třetí (nikoli však poslední) důvod, proč je další snižování dvojího deficitu nutné, vyplývá ze skutečnosti, že jeho současná vysoká úroveň je výrazem strukturálně chybné dynamiky rumunské ekonomiky (jak ve veřejném sektoru, tak v soukromém sektoru). sektor). ), což v průběhu času vede k erozi budoucího rozvojového potenciálu (zvyšuje se zadlužení, snižují se zdroje dostupné na investice, ztrácí se konkurenceschopnost atd.). Zde je třeba poznamenat, že na těchto korekcích do značné míry závisí budoucí příliv evropských fondů, které jsou ve většině případů volnými zdroji pro financování investic pro Rumunsko.

Předpokládat krátkodobé náklady je vždy obtížné, ale je snazší nést jejich dopady, když je korekce navržena a řízena aktivním způsobem, prostřednictvím úpravy makroekonomických politik a měřených, programovaných a přírůstkových opatření, než situace, kdy by tyto korekce dosáhnou bodu, kdy jsou uvaleny trhy, budou tyto opravy neočekávané, rychlé a mimo kontrolu.

Při potvrzení všech výše uvedených skutečností si myslím, že je důležité znovu zdůraznit, že tyto úpravy musíme provést, protože rumunská ekonomika je potřebuje a protože v případě jejich absence bude stále více vystavena rizikům, ztraceným příležitostem rozvoje a ( nevyhnutelné) strukturální reforma. Zpomalení tempa růstu, které bude obtížné překonat.

Zobrazení příspěvku: 2 180