Skejťák, jak se bronzová skateboardová socha česky jmenuje, vyrobil v roce 1981 sochař Jaroslav Hladko. O rok později byl instalován ve Folimance, parku na úpatí vyšehradského opevnění. V roce 2006 sochu zničil vandal, který si usekl ruce a nejspíš je prodal do šrotu.
Zhruba před čtyřmi lety začal Pavel Fris, který stojí za webem věnovaným historii Vyšehradu, hledat dávno ztracenou sochu a zjistil, že je ukrytá ve skladu Prahy 2.
Navrhl renovaci sochy a následně v crowdfundingové kampani vybral více než 250 000 Kč.
Sochař pan Hladký navrhl, abychom přišli do jeho zahrady a vykopali sádrový model sochy, kterou tam zakopal, ale bohužel jsme ho nenašli.
„Ale díky dalšímu sochaři, Jerrymu Casparovi, jsme byli schopni rekonstruovat paže na základě starých fotografií.
„Pan Haladke to schválil a pak byla poslána do slévárny, kde byly ruce vyhozeny a zataveny zpět do trupu.“
Přestože byla skateboardová komunita v Československu v 80. letech ve srovnání se západními zeměmi velmi malá, Pavel Fries říká, že podle jeho výzkumu je skejťák skutečně první skateboardovou sochou na světě.
Hladký si všiml bruslařů na začátku 80. nebo dokonce koncem 70. let a okamžitě přišel s nápadem vyrobit podle nich sochu.
„Nakonec svou sochu navrhl na obrázky ze zahraničních časopisů, aby získal správný status. A co je nejdůležitější, dokázal svůj nápad prosadit schvalovacímu výboru, který ho kritizoval za to, že je pod západním vlivem.“
Pavel Fries říká, že i přes jeho iniciativu by sochu na Voulmanku nevrátili bez podpory Svazu lyžařů ČR. Jaroslav Kuchera je členem jejího výkonného výboru:
„Patřím ke starší generaci a opravdu si tu sochu pamatuji z dob před sametovou revolucí. Tehdy to pro nás bylo opravdu symbolické a mám z toho velkou nostalgii, když ji znovu vidím.“
Odhalení sochy se časově shodovalo s otevřením zbrusu nového skateparku, který se nachází těsně pod Nuselským mostem a sousedí s brutální tělocvičnou ze 70. let.
Skejťák není jedinou sochou k poctě Vulmanky. Po celé oblasti jsou roztroušeny četné bronzové a kamenné postavy, které většinou vyrobili umělci z komunistické éry, ale je zde také pouliční osvětlení od současného umělce Christopha Kiniry, které je určeno pro ty, kteří spáchali sebevraždu skokem z mostu.
„Totální hudební narkoman. Student. Zombie fanatik. Pivní evangelista. Vášnivý televizní fanoušek. Certifikovaný spisovatel.“
