Existuje jistá hrobka Djehutyemhat, která nebyla známa od doby perské invaze do Egypta. Zachován je pouze kmen, část hrobky pod zemí, na jehož základně je v hloubce 14 metrů vápencová pohřební komora. Uvnitř pohřební komory je velký kamenný sarkofág pokrytý reliéfní výzdobou obsahující hieroglyfické nápisy a vyobrazení staroegyptských bohů.
Středně velké mohylové pohřebiště o délce 3,2 m, šířce 2,6 m a výšce 1,9 m zdobí nápisy a kresby Ladislava Parese z Českého egyptologického ústavu.
„Přestože byl pouze měšťanským úředníkem, pohřební komora je vyzdobena ve stylu obvyklém pro významné hodnostáře. Nápisy existují, aby usnadnily jeho cestu do posmrtného života a zaručily věčnou blaženost. Jsou to téměř výhradně náboženské texty, ale obsahují i jména jeho rodičů a specifické vzorce, například sbírku slov, která ho chrání před hady.
Zajímavé je, že hadi zmínění v těchto magických textech představují pro zesnulého jak potenciální nebezpečí, tak silnou ochranu. Nápisy však bohužel hrobku plně nezachovaly – Djehutyemhatova pohřební komora byla při objevení téměř prázdná a stejně jako ostatní hrobky v regionu byla vyrabována někdy v 5. století našeho letopočtu.
Podle Latislava Parese pochází hrobka z dob historie starověkého Egypta, kdy civilizace upadala a nastalo mnoho společenských otřesů. Šachtové hrobky v této oblasti prozrazují snahu staroegyptské elity 26. a 27. dynastie podpořit jakousi renesanci. Doufali, že vrátí Egyptu jeho bývalou slávu tím, že postaví hrobky podle obrazu krále Džosera, zakladatele slavné Staré říše ve 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy byly pyramidy postaveny.
„Hrobky jsou jako časové schránky uchovávající život před generací v roce 525 před Kristem. Jelikož byl Egypt v roce 525 př. n. l. obdobím velkých společenských změn, ukazuje nám, jak tehdejší lidé žili a co je trápilo. Byla to éra Perské říše a tehdejší lidé čelili problémům podobným těm, které řešíme dnes – jiné kultury, migrace, různé formy asimilace, kultura a postavení v centru konfliktu. přizpůsobování.“
Z rozboru kosterních pozůstatků bylo zjištěno, že Djehutyemhat zemřel v relativně mladém věku. Navzdory jeho nízkému věku však jeho kosti již vykazovaly známky těžké osteoporózy a mohlo to být způsobeno opotřebením páteře a nějakou formou nemoci z povolání.
„Z pohledu starověkého Egypta nebyl ve skutečnosti mladý – když zemřel, bylo mu 25 let, takže už mohl být praktikujícím písařem deset a více let. Písaři ve starém Egyptě obvykle psali v kleče, takže záda a zejména páteř byla velmi postižená a v Abúsíru měl páteř opotřebovanou jako ostatní majitelé hřbitova. Možná to nebylo jen jeho kariérou – byly to genetické problémy v rodině.
