Pákistán pohrozil deportací 1,7 milionu Afghánců, protože vztahy s Tálibánem se zhoršují

Andarabi neutíká před Talibanem, jehož bojovníky kdysi pomáhal dostat za mříže, ale před policií v Pákistánu – zemi, kde hledal útočiště už téměř dva roky. Jeho vízum vypršelo a uprostřed rostoucího zásahu proti afghánským uprchlíkům v Pákistánu se obává, že on, jeho žena a pět dětí budou uvězněni nebo dokonce posláni zpět do Kábulu.

Poté, co pákistánská prozatímní vláda minulý týden překvapivě souhlasila s deportací 1,7 milionu Afghánců, kteří podle odhadů žijí v zemi nelegálně, ministerstvo vnitra v úterý oznámilo 28denní lhůtu pro dobrovolné opuštění země a slíbilo „odměnu“ pro každého, kdo se zúčastní. Informace o jejich pobytu v listopadu. I když by se to mohlo týkat i neregistrovaných uprchlíků z jiných zemí, zdá se, že rozhodnutí souvisí především s rostoucí frustrací Pákistánu z Talibanu a ekonomickou zátěží v podobě hostování milionů Afghánců.

Půjde o jednu z největších deportačních kampaní v historii Pákistánu. V rozhovoru Abbás Chán, pákistánský hlavní komisař pro afghánské uprchlíky, řekl, že vláda bude upřednostňovat deportaci zločinců a bude se snažit vyhnout „slepé proceduře“.

Kritici Talibanu v exilu se ale obávají, že mohou být zapleteni do represe. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky v pondělí naléhal na pákistánskou vládu, aby zabránila deportacím afghánských uprchlíků „prchajících před pronásledováním“.

Když se Taliban před dvěma lety chopil moci, v Pákistánu už mohly žít více než dva miliony Afghánců. Mnozí uprchli před válkou a strádáním před lety. Uchopení moci Talibanem vedlo podle vládních statistik k novému přílivu více než 600 000 uprchlíků do Pákistánu. Pákistánští představitelé tvrdí, že jen málokterá jiná země by jich přijala tolik nebo projevovala dobrou víru tak dlouho.

Mnoho uprchlíků se usadilo ve městě Karáčí na jihu země, kdysi známém jako „Město světel“, ale nyní se snaží obejít, protože inflace a rostoucí elektřina zatěžují populaci, která se rozrostla na více než 20 milionů lidí.

Během posledního roku pákistánské vedení – které za bývalého premiéra Imrana Chána z velké části osamoceně říkalo, že svět by měl dát Talibanu šanci – začalo přijímat zcela odlišné poselství. Pákistánští představitelé nyní vznášejí hořká obvinění na Taliban a obviňují je z tolerování přítomnosti islámských militantů, kteří stáli za sérií smrtících útoků uvnitř Pákistánu.

Zatímco někteří afghánští uprchlíci doufali, že je Pákistán konečně uvidí jako stejně smýšlející spojence, nyní zjišťují, že jsou považováni spíše za rozšíření problému. Staré zášti nabírají nový impuls uprostřed zhoršující se ekonomiky, zasévají semena rozdělení a zoufalství. Ve veřejném diskurzu jsou Afghánci stále více považováni za potenciální teroristy, drogové zločince nebo nelegální pracovníky, kteří kradou práci.

Dočasný pákistánský premiér Anwar Haq Kakar s odkazem na tato „sociální zla“ nedávno prohlásil, že jeho země „velmi trpěla“ tolerováním nelegálních uprchlíků.

V rozhovoru Asif Durrani, zvláštní vyslanec Pákistánu v Afghánistánu, uvedl, že částečnou odpovědnost nesou Spojené státy a další země. Mnoho uprchlíků, kteří se obávali pronásledování, přišlo do Pákistánu poté, co jim bylo slíbeno přesídlení jinde, a měli být pouze „zde jako přechodní cestovatelé“. Většina z nich stále čeká, dodal.

Ačkoli Tálibán vydal všeobecnou amnestii bývalým představitelům vlády podporované Spojenými státy, mnoho afghánských uprchlíků má důvody k obavám z nuceného návratu do své vlasti, tvrdí pozorovatelé lidských práv. Spojené národy Mám to zdokumentované Více než 200 mimosoudních poprav bývalých afghánských představitelů a příslušníků ozbrojených sil od převzetí moci v roce 2021. Vláda Talibanu tato čísla odmítá.

Taliban se nyní snaží představit se v lepším světle. V Karáčí, kde byla dosud zdokumentována většina afghánských zadržování, má nejvyšší diplomat Talibanu v těchto dnech plné ruce práce s podáváním čaje návštěvníkům a vysvětlováním předností tolerance. Afghánský konzulát v tomto pobřežním městě také jmenoval právníka, který bude zastupovat Afghánce v pákistánských věznicích za porušování přistěhovalectví, včetně těch, kteří uprchli z Afghánistánu, protože se bojí života pod vládou Talibanu.

Na afghánsko-pákistánské hranici chtějí někteří Afghánci uprchnout, jiní se chtějí vrátit do svých domovů

„Pomáháme Afgháncům, kteří bojují s naším islámským emirátem,“ řekl v rozhovoru Abdul Jabbar Takhari, úřadující generální konzul Talibanu v Karáčí. „Nejvyšší vůdce řekl, že musíme odpustit.“

Většina afghánských politických disidentů, kteří původně uprchli do Karáčí poté, co Taliban převzal moc, zachytila ​​varovné signály dostatečně brzy. Přestěhovali se před měsíci, aby se usadili v pákistánském hlavním městě Islámábádu, klidnějším městě, které jim podle všeho nabízí určitou míru bezpečí před zatčením a větší šanci na přesídlení v Evropě nebo Spojených státech.

Moniza Kakar, právnička zastupující afghánské uprchlíky v Karáčí, uvedla, že zatčení zbývajících v Karáčí, z nichž většina jsou pracovníci bez úspor, je varováním před tím, co se může stát jinde v zemi. Pákistánské úřady v Karáčí zadržely během posledních patnácti měsíců nejméně 4000 Afghánců a více než 2500 z nich deportovaly z města, tvrdí právníci, kteří je zastupují.

Kakkar vypadala unaveně, když se jednoho odpoledne vydala z centrálního Karáčí na rušné městské silnice. „V těchto dnech mi lidé volají ve 4 hodiny ráno a žádají o pomoc,“ řekla.

Kakar, která pracuje pro bono, řekla, že za svou práci nepřijme peníze od vlády vedené Talibanem. Dodala, že mezi nejvíce znepokojující případy, kterými se zabývá, jsou dívky a mladé ženy, které přijíždějí do Pákistánu s nadějí, že budou moci znovu studovat nebo chodit do školy.

„Jednoho dne 17 nebo 18letá dívka řekla: ‚Nedeportuj mě; Nedeportuj mě.“ „Chci být doktorem,“ vzpomněl si Kakar. Ale Kakar jí nemohl pomoci. Dodala, že dívka byla poslána zpět.

Když Kakar dorazila do afghánské přistěhovalecké čtvrti na předměstí Karáčí, byla zavalena Afghánci, kteří zoufale chtěli získat jednu z jejích vizitek. Provizorní afghánská restaurace v sousedství vlaje u vchodu bílo-zelenou vlajku Pákistánu ve tvaru půlměsíce, ale uvnitř se s touto zemí stále identifikuje jen málo Afghánců.

Pákistánské vedení po desetiletí podporovalo příliv Afghánců a generál Muhammad Zia-ul-Haq umožnil milionům Afghánců zůstat v zemi od konce 70. let. Někteří Afghánci přijeli do Karáčí s cestovními doklady vydanými v 80. letech afghánskou vládou podporovanou Sověty; Jiní se ve městě narodili, ale nezískali pákistánské občanství.

Jejich přítomnost rychle proměnila místa, jako je Karáčí, a jak si pákistánské vedení nakonec uvědomilo, vyostřila hořkou soutěž o bydlení a práci. Na konci osmdesátých let Karáčí zápasilo Omezit propuknutí opakujících se etnických nepokojů.

Hajj Muhammad Jan, osmapadesátiletý Afghánec z Kundúzu, si to období pamatuje živěji než ze své domoviny – do Pákistánu dorazil ve 13 letech. On a další obviňují ze současného napětí pákistánské vlády, které jim poskytly jen málo způsobů, jak se s ním vypořádat. Integrují se do pákistánské společnosti a jejich čtvrti zůstávají bez škol a jiných zařízení.

„Konečně by nám měli udělit občanství,“ řekl.

Nedávný zásah naznačuje, že k tomu pravděpodobně nedojde. Ahmed Jan (30) z Mazar-i-Sharif v Afghánistánu řekl Kakarovi, že policie „ukradla“ jeho bratrovi registrační kartu, telefon a peníze, které měl u sebe. Přihlížející vypovídali podobně a tvrdili, že mnozí museli platit úplatky, aby se vyhnuli zatčení.

Irfan Bahadur, vysoký policejní úředník v Karáčí, popřel, že by platil jakékoli úplatky. Podle jeho názoru je policie v Karáčí nyní poslední obrannou linií proti tomu, co se rozpoutalo převzetím moci Talibanem v Afghánistánu.

Nestabilní: Hledání domova po útěku před Talibanem

Místní úředníci obviňují afghánské uprchlíky z vlny levných drog, která způsobuje zmatek nejen v Karáčí, ale po celé zemi. Úředníci tvrdí, že zisky jsou pašovány do Afghánistánu v hromadách amerických dolarů, což destabilizuje pákistánskou rupii.

Právníci a ekonomové však tvrdí, že je to jen část příběhu a že Pákistán nepřekoná své chronické problémy, pokud jeho vedení nepřevezme odpovědnost. „Pokud hledáte hlavní příčiny vážných ekonomických tlaků Pákistánu, musíte se podívat dovnitř,“ řekl Michael Kugelman, ředitel institutu Jižní Asie ve Wilsonově centru.

Zatímco se Pákistán připravuje na volby na začátku příštího roku, afghánští uprchlíci tuší, že obětní beránek se ještě zhorší. „Neměli bychom být obtěžováni za něco, za co nejsme odpovědní,“ řekl Tahir Sadid, afghánský novinář, který byl letos zatčen v Islámábádu za překročení víza a nakonec propuštěn.

Safiya Arifi (32), která právě dorazila do Islámábádu se svými dětmi, se obává, že přišla do Pákistánu ve špatnou dobu. Donedávna patřila mezi poslední účastnice ženských protestů proti Talibanu v Kábulu. Když ji afghánští představitelé poznali, rozhodla se uprchnout.

Ale krátce poté, co jí minulý měsíc vypršelo lékařské vízum, pákistánská policie provedla razii v její čtvrti. Podařilo se mi včas zamknout těžkou železnou bránu.

Al-Arifi řekl: „Nedej bože, abych byl deportován.“