Neklid, když se Rwanda připravuje na příchod migrantů z Velké Británie

Hope Hostel ve Rwandě byl připraven přijmout nechtěné britské přistěhovalce na 664 dní.

Nyní, když se vláda Spojeného království snaží schválit legislativu, chce rwandská vláda zaplnit tyto echo komory a sály během týdnů.

Rwanda z velké části ustoupila a sledovala právní tahanice v Británii kvůli kontroverznímu plánu deportovat žadatele o azyl do této východoafrické země.

Britské soudy daly Kigali do centra pozornosti dodržování lidských práv tím, že požadují větší ochranu pro ty, kteří jsou sem posíláni.

Rwanda se mezitím od června 2022, dva měsíce po dohodě, pečlivě připravovala na jejich příchod.

Od manažera Ismaila Bakiny jsem dostal prohlídku strašidelně prázdného hostelu v hlavním městě Kigali. Ložnice jsou pečlivě navrženy a vybaveny detaily, jako jsou modlitební koberečky a toaletní potřeby.

Zahradníci stříhají živé ploty na svěžích zelených pozemcích, které zahrnují fotbalové a basketbalové hřiště, zatímco kuchaři a uklízeči jsou zaneprázdněni surrealistickým plněním svých povinností.

Na vyřízení žádostí migrantů o azyl ve Rwandě čeká také stan s řadami židlí. Pokud nebudou způsobilí, budou mít stále nárok na povolení k pobytu. Nebo se mohou pokusit odjet do jiné země, ale nevrátit se do Spojeného království.

Pan Pakina mi řekl, že chata je připravena k zahájení provozu každou chvíli.

„I když dorazí teď, dnes a ne zítra, jsme schopni je ukrýt,“ říká. „Udržujeme naši 100% připravenost.“

Skrz okna hostelu můžete vidět zvlněné kopce elegantních čtvrtí Kigali. Je to krásné město a jeho ulice jsou organizované a bezpečné před zločinem. „Rwanda Works“ je slogan země.

Někteří nově příchozí zde možná hledají práci, ale názory na to, zda Rwanda potřebuje nové pracovníky, jsou rozporuplné.

„Myslím, že to bude pro zemi ekonomicky přínosné,“ říká Emmanuel Kanimba, majitel restaurace v Kigali.

„Vím, že poskytnou lidský kapitál, budou také vyrábět zboží a služby a také spotřebovávat. [Then there are the] „Nové nápady, které mohou přinést naší ekonomice.“

„Ale kde pro tyto lidi najdeš práci?“ ptá se další muž. „Sami jsme vystudovali, ale zatím jsme nenašli práci.“

Nechtěl prozradit svou identitu, protože mluvil o pohledu, který je proti vládní politice a odráží vlnu strachu v zemi.

Jsou rozšířená obvinění, že úřady potlačují nesouhlas. Mezi kritiky patří agentury pro lidská práva, politická opozice a dokonce i hodnocení provedená britským ministerstvem zahraničí v roce 2021.

Victoire Ingaber, otevřená opoziční osobnost, která byla kdysi uvězněna za ohrožování státní bezpečnosti, použila svůj případ k argumentu, že žadatelé o azyl dostávají špatný obchod.

Pro BBC řekla: „Jsou to lidé, kteří uprchli ze své země, kvůli chudobě, kvůli válce a kvůli diktaturám, které v jejich zemi existují.“

„A přijdou do země, kde budou čelit stejným problémům, kde se nebudou moci svobodně vyjadřovat a kde nebudou mít luxus, který hledají ve Spojeném království.

„Nechápu, proč chce britská vláda poslat tyto lidi do Rwandy.“

Rwandská vláda to důrazně popírá.

Jeho parlament vydal zákon, který má řešit obavy britského Nejvyššího soudu. To zahrnovalo souhlas s ratifikací nedávné smlouvy se Spojeným královstvím o posílení ochrany žadatelů o azyl, včetně záruk, že nebudou vráceni do zemí, z nichž uprchli.

Vysoká představitelka zodpovědná za britskou dohodu Doris Oficiza-Pickard se zeptala, zda by migranti byli schopni kritizovat vládu a organizovat protesty, pokud by chtěli.

„Naše národní zákony jsou velmi jasné, pokud jde o právo na protest, které je chráněno za konkrétních okolností,“ řekla.

„Pokud si přejí pokojně protestovat v mezích zákona, jsou vítáni.“

Ale dodala: „Musíte mít na paměti, že uprchlíci obecně, a pokud jde o politické aktivity uprchlíků, jsou omezeni podle úmluvy o uprchlících.“

Rwanda přivítala další žadatele o azyl a často poukazovala na tranzitní centrum jižně od Kigali jako důkaz své schopnosti se o ně dobře postarat.

Toto je tábor, ve kterém sídlí Afričany, kteří uvízli v Libyi ve snaze dostat se do Evropy, a je řízen agenturou OSN pro uprchlíky.

Je to dočasné útočiště pro zranitelné osoby, zatímco řeší další kroky. Mohou se rozhodnout usadit se ve Rwandě. Nikdo to neudělal, říká ředitel tábora Fares Royombo.

Daniel Dew je po otřesných zážitcích vděčný, že je tady. Je to vysoký, hubený mladý muž z Jižního Súdánu s 11 bratry a sestrami, který opustil svou vesnici, aby si našel práci, aby se mohl postarat o svou rodinu.

Dio se sedmkrát pokusil překročit moře z Libye do Itálie a říká, že pokaždé, když byl poslán zpět, skončil ve vězení.

Nyní se zaměřil na Severní Ameriku.

„Nemohu tady sehnat práci,“ říká.

„Jak vidím, není mnoho pracovních míst, protože jsem zde strávil pět měsíců, ale vždy se modlím za šanci dostat se z Rwandy.“

Když jsem se ho zeptal, jak by se cítil, kdyby byl po příjezdu do Evropy poslán sem, zhluboka si povzdechl a řekl, že doufám, že ho před tím Bůh ochrání.

Pro migranty v tranzitním centru a pro ty, kteří teprve přijdou, je to všechno o hledání lepší budoucnosti. Bude pro ně Rwanda zlomem, slepou uličkou nebo novým domovem?