Někde v socialistickém Československu pořádá hasičský výbor taneční zábavu na počest 86. narozenin svého bývalého šéfa. Jsou vymazány 85. narozeniny a mezitím se u jednoho z cechovních veteránů zjistí rakovina, i když o tom neví. Oslava je připravena podle všech pravidel tohoto druhu činnosti pořádáním tomboly, ze které se kradou věci nejprve hodnotné a spotřební, pak menší a nakonec vše zmizí. Pořádá se soutěž krásy, ve které jsou mladé ženy posuzovány podle jejich fyzických vlastností, některé jsou přijímány na základě vztahů, jiné na základě misogynních kritérií. Formalismus a propagandistický jazyk, neefektivita a neefektivnost byrokratických systémů se snoubí v absurdní komedii. Některá cynická selhání jsou systémová, jiná patří k lidské přirozenosti, její morálce a jejím věčným slabostem. Tak či onak, Molière nebo Ionesco mohli napsat scénář k tomuto filmu.
Foremanův film je centrem sardonické satiry. Každá postava má v příběhu svou roli a odlišnou osobnost, i když je na obrazovce jen pár sekund. Tempo je charakteristické choreografií pohybu postav v tanečních scénách synchronizovaných s pohyby kamery a soundtrackem, ve kterém hraje plesový orchestr hlasitou hudbu. Smích místy přechází v bolestný výkřik a poslední dvě scény jsou symbolické a zároveň neodolatelná černá komedie. V tomto jedinečném filmu se setkává komedie mravů s politickou kinematografií. Podíváme-li se dnes z historické perspektivy, lze říci, že „Firemen's Ball“ popisuje všechny důvody (byrokracie, propaganda, korupce), které vedly ke kolapsu struktury komunistických států, ale je také odrazem lidské povahy, která přesahuje politické systémy a otřesy.
„Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník.“