Dvacet let po vstupu do EU už Češi nesní o Evropě

Tento článek je vyhrazen pro naše předplatitele

Kdysi dávno, v temném roce 1985, kdy Konstantin Černěnko Jurij Andropov zemřel o třináct měsíců později a do čela Sovětského svazu, země, která měla trvat věčně, stanul jistý Michail Gorbačov. Jiří DienstbierVelmi inspirativní Charta 77 Disidenti v Československu od výrazně šedého Gustáva Husáka napsali krásnou, vysoce utopickou esej. Snění o Evropě („Sen o Evropě“).

Podstatou jeho utopie byla vize kontinentu bez dvou mocenských bloků, bez Varšavské smlouvy, bez NATO, kde by si všichni občané užívali klidného života ve „společném evropském domově“: Čechoslováci, Baltové, Jugoslávci. Němci (samozřejmě jednotní!), Norové, Britové; Věřte nebo ne, v té době snil o tom, že se Rusové připojí k velké evropské rodině.

V magickém obratu událostí trvalo necelých pět let, než se Jiří Dienstbier stal po revoluci v roce 1989 československým ministrem zahraničí, pro svou mírumilovnou a civilní povahu přezdívanou „něžný“ nebo „sametový“.

Jedním z nejčastějších hesel, které bylo možné najít na transparentech kutilů, které zdobily československá náměstí v nevinných listopadových dnech, bylo „Návrat do Evropy“ nebo „Návrat do Evropy“, které byly ve své podstatě vysoce oxymoronní. Země, která je geograficky označována jako středoevropská, nedává smysl.

Získejte nejlepší evropskou žurnalistiku do vaší schránky každý čtvrtek

Tam ale oznámilo svou ambici naplnit utopický…