Spory mezi Polskem a Evropskou unií

V roce 2017 se vláda ve Varšavě pokusila zabránit tomu, aby byl polský Donald Tusk, nyní opoziční vůdce země, znovu zvolen na druhé funkční období předsedou Evropské rady.

Tusk, nenáviděná postava ve straně Právo a spravedlnost, zůstal ve funkci díky podpoře 27 zemí, proti němu hlasovalo pouze Polsko.

Vláda PiS je v posledních letech zapojena do konfrontace s Evropskou unií kvůli reformám soudnictví, přičemž Brusel ji obviňuje z podkopávání nezávislosti polských soudců.

Polsko podléhá článku VII Smlouvy o Evropské unii, nejmocnějšímu evropskému mechanismu, který by mohl vést k pozastavení hlasovacích práv v Evropské radě.

Země nadále nemůže získat více než 35 miliard eur (37 miliard dolarů) – svůj podíl na evropském plánu obnovy – a další fondy EU a musí platit vysoké pokuty za nedodržení rozhodnutí evropských soudů.

V červenci 2021 polský ústavní soud pod vlivem vládnoucí strany prohlásil rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) o polských reformách soudnictví za protiústavní.

Napětí znovu vzrostlo o čtyři měsíce později, když stejný soud zpochybnil vládu evropského práva tím, že rozhodl, že některé články smlouvy EU jsou „neslučitelné“ s polskou ústavou.

Po rozsudcích zpochybňujících evropský právní stát se Evropská komise v roce 2023 obrátila na Varšavu u soudu EU.

V roce 2022 Polsko podalo stížnost k Evropskému soudnímu dvoru proti klimatickým politikám schváleným Evropskou unií.

Podle Varšavy nebyly tyto politiky řádně vyhodnoceny, překračovaly pravomoci Bruselu a ohrožovaly polskou ekonomiku a energetickou bezpečnost.

Evropská unie přijala většinou hlasů řadu klimatických zákonů, jejichž cílem je snížit čisté emise skleníkových plynů v bloku do roku 2030 na 55 procent ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a pomoci svým členům dodržovat Pařížskou klimatickou dohodu.

Česká republika v roce 2021 podnikla právní kroky na úrovni EU proti sousednímu Polsku kvůli odklonům vody způsobeným masivním otevřeným polským uhelným dolem v Toro a nedodržováním klimatických pravidel.

Polsko nařídilo místo uzavřít. Polsko však s argumentem, že jeho energetická bezpečnost závisí na uhlí, odmítlo splnit rozhodnutí soudu EU a ponechalo areál v provozu.

Varšava se nakonec s Prahou dohodla, zaplatila jí miliony eur jako odškodné za stažení stížnosti.

V roce 2018 Evropský soudní dvůr uznal Polsko vinným z porušení právních předpisů na ochranu životního prostředí prostřednictvím rozsáhlé těžby dřeva.

Podle Evropského soudního dvora tyto operace vedly ke zmizení části velkého přírodního pralesa Bělověž (severovýchod země), chráněné lokality zařazené organizací UNESCO do programů Natura 2000.

Varšava uvedla, že těžba dřeva byla nezbytná, aby se zabránilo šíření dřevožravých brouků, ale nakonec přestala kácet Bělověžské stromy.

Polsko, stejně jako jeho spojenec z EU Maďarsko, se postavilo proti pravidlům o systému sdílení žadatelů o azyl v rámci bloku, zejména proti systému uprchlických kvót zavedenému během krize v roce 2015.

Letos se obě země pokusily – zatím neúspěšně – zablokovat dohodu o reformě evropské migrační politiky.

V roce 2021 zahájila Evropská komise proti Polsku řízení o porušení povinnosti týkající se „zón bez LGBT ideologie“, které byly definovány usneseními přijatými ve zhruba stovce regionů, obcí a dalších místních orgánů.

Pod tlakem Bruselu, který vyzýval k respektování důstojnosti a lidských práv a vyhrožoval, že dotčeným obcím zadrží finanční prostředky, většina z nich od té doby zákony zrušila.

Brusel svou právní stížnost stáhl.

su/mmp/rox