Nedávná neurozobrazovací studie zjistila, že adolescenti, kteří vykazují zvýšenou mozkovou aktivitu v reakci na emočně nabité úkoly v pravém dolním okcipitálním gyru, mozkové oblasti odpovědné za zpracování vizuálních podnětů, mají tendenci vykazovat nižší toleranci vůči stresu a zvýšené úrovně depresivních symptomů o dva roky později. Studie byla zveřejněna v Psychiatrický výzkum: Neuroimaging.
Tolerance k úzkosti, která se týká schopnosti tolerovat a účinně zvládat emocionální stres, nepohodlí nebo bolest, aniž by se uchylovalo ke škodlivému chování nebo pocitu přetížení, je klíčovou psychologickou vlastností. Ti, kteří mají silné schopnosti snášet úzkost, mohou zvládat nepříjemné pocity bez impulzivních reakcí nebo se uchylovat k negativním mechanismům zvládání.
Četné studie zdůraznily roli tolerance vůči stresu při rozvoji odolnosti vůči různým psychiatrickým onemocněním, včetně zneužívání návykových látek, posttraumatické stresové poruchy, poruchy příjmu potravy, chování souvisejícího s úzkostí a deprese. Dále hraje roli při zmírňování vlivu nepříznivých životních událostí na následné příznaky deprese.
Na druhé straně emoční reaktivita – tendence mít silné a intenzivní emoční reakce na různé situace – také ovlivňuje schopnost jedince tolerovat úzkost. Jedinci, kteří jsou více emocionálně angažovaní, mají tendenci tolerovat méně úzkosti.
S cílem prozkoumat vztah mezi nervovými markery emoční reaktivity u adolescentů a jejich budoucí tolerancí k tísni provedli autoři studie Amanda C. Del Giacco a kolegové výzkum, aby prozkoumali souvislosti mezi emoční reaktivitou, tolerancí k tísni a symptomy deprese. Vědci navrhli, že stresová tolerance by mohla zprostředkovat vztah mezi emoční reaktivitou a depresivními symptomy. Zatímco předchozí studie potvrdily tuto asociaci prostřednictvím psychologických hodnocení, autoři se snažili potvrdit její přítomnost při hodnocení emoční reaktivity přímo pomocí zobrazování mozku.
Účastníci studie se skládali z adolescentů, kteří byli součástí většího longitudinálního zkoumání vývoje mozku. Studie zahrnovala 40 dospívajících, z nichž 16 bylo mužů, ve věku 14 až 19 let.
Účastníci podstoupili fMRI a zároveň se zapojili do emocionálního úkolu Go-NoGo. Tento úkol zahrnoval zobrazení obrázků emocionálně nabitých (šťastných nebo vystrašených) a také neutrálních tváří. Účastníci byli instruováni, aby reagovali rychle, když jim byl předložen konkrétní typ obličeje, a zároveň se zdrželi reakce na jiné obličeje. Snímky byly zobrazeny po dobu půl sekundy s intervaly 2 až 12 sekund mezi snímky. Vědci analyzovali mozkové reakce na různé typy tváří a následné emoční hodnocení účastníků.
Po dvou letech neurozobrazování účastníci dokončili hodnocení tolerance k úzkosti a deprese (Children’s Depression Inventory nebo Beck Depression Inventory – 2. vydání).
Výsledky ukázaly, že muži měli vyšší toleranci k stresu než ženy. Ani stresová tolerance, ani deprese nebyly spojeny s inteligencí a věkem účastníků. Účastníci s vyšší tolerancí distresu měli v průměru výrazně méně depresivních symptomů. Přesnost odpovědí v úloze Go/NoGo nebyla spojena s tolerancí stresu ani s depresivními symptomy.
Výsledky ukázaly, že muži vykazovali vyšší toleranci k stresu než ženy. Ani tolerance k úzkosti, ani deprese nevykazovaly souvislost s inteligencí nebo věkem účastníků. Vyšší tolerance k úzkosti byla spojena s významně nižšími průměrnými depresivními symptomy. Přesnost odpovědí na úkoly Go/NoGo nesouvisela s tolerancí stresu nebo depresivními symptomy.
Výsledky neurozobrazování odhalily, že účastníci s nižší tolerancí vůči stresu vykazovali zvýšené mozkové reakce v oblasti pravého dolního okcipitálního gyru během úkolu Go/NoGo. Tato zvýšená reaktivita nastala, když účastníci viděli šťastné i vystrašené tváře. Vědci použili statistický model naznačující, že zvýšená mozková reaktivita přispívá k nižší toleranci k úzkosti, což v konečném důsledku vede ke zvýšení symptomů deprese. Výsledky ukazují, že měřitelná souvislost mezi těmito faktory je skutečně možná.
Pravý dolní okcipitální gyrus, který je nedílnou součástí rozpoznávání tvarů, barev a vzorů, rozpoznávání obličejů a porozumění čtení, vykazoval zvýšenou reaktivitu, což naznačuje, že mozky účastníků alokovaly více vizuálních zdrojů na zpracování emocionálních obrazů. Tato intenzivní mozková reakce byla interpretována jako indikace zvýšené emoční reaktivity u jednotlivců.
Pravý dolní okcipitální gyrus se podílí na identifikaci tvarů, barev a vzorů, stejně jako přispívá k úkolům, jako je rozpoznávání obličeje a čtení s porozuměním. Vyšší reaktivita znamenala, že mozek účastníka věnoval více vizuálních zdrojů zpracování emocionálních obrazů. Výzkumníci interpretují tuto vyšší intenzitu mozkové reakce jako indikaci zvýšené emoční reaktivity jedince.
Výsledky ukázaly, že větší mozková reakce při zpracování emocí v dolním okcipitálním gyru byla spojena s nižší tolerancí stresu a většími depresivními symptomy při dvouletém sledování. Post-hoc analýzy navíc ukázaly, že tolerance k úzkosti může zprostředkovat vztah mezi emoční reaktivitou a depresivními symptomy po 2letém sledování. Autoři studie došli k závěru, že zatímco jsme předpokládali větší zapojení kognitivních kontrolních sítí a význačných sítí ve spojení s tolerancí k tísni, nebyly zjištěny žádné další skupiny, které by byly spojeny s následným sledováním tolerance k tísni.
Studie významně přispívá k vědeckému pochopení rizikových faktorů deprese. Je však třeba poznamenat, že počet účastníků této studie byl relativně malý. Studie navíc nezahrnovala jedince s velkou depresivní poruchou, ale pouze jedince, jejichž úroveň depresivních symptomů byla pod klinickou úrovní.
papír „Zvýšená emoční reaktivita adolescentů na mozek je spojena s nižší tolerancí k budoucímu utrpení a vyššími depresivními symptomyNapsali Amanda C. Del Giacco, Scott A. Jones, Cristina O. Hernandez, Samantha J. Barnes a Bonnie J. Nagel.
„Hudební učenec. Spisovatel. Zlý slanina evangelista. Hrdý twitter narkoman. Myslitel. Milovník internetu. Jemně okouzlující hráč.“
