Dikasterium pro nauku víry odpovídá na otázky českých biskupů

L’Osservatore Romano

Apoštolská exhortace Amoris Laetitia (AL) papeže Františka otevírá možnost přístupu ke svátostem smíření a eucharistii v konkrétním případě, „když existují meze zmírňování odpovědnosti a viny“. Toto je jedna z odpovědí zveřejněných na stránkách Dikasteria pro nauku víry týkající se „řady otázek“ o „vydávání eucharistie rozvedeným osobám žijícím v novém svazku“ (Odkaz na celý textTyto otázky předložil kongregaci 13. července emeritní pražský arcibiskup Dominik Duka jménem českého synodu.

Jak uvádí text dikasterie, „nemusí to nutně končit svátostmi, ale může to být nasměrováno k jiným formám integrace do života církve: k větší účasti. Společenství, zapojení do modlitebních nebo reflexních skupin nebo zapojení do různých bohoslužby.“

Proto kromě pozvání jít cestou „Ježíše: milosrdenství a integrace“ jsme v přítomnosti pastoračního doprovázení jako cvičení na „cestě lásky“. Dne 5. září 2016 připravili biskupové biskupské oblasti Buenos Aires vysvětlující text apoštolské exhortace s názvem „Základní kritéria pro aplikaci kapitoly VIII“. Amoris Laetitia„Pro jejich kněze v tomto není vhodné hovořit o „povolení“ k přístupu ke svátostem, ale o procesu uvažování společně s knězem. Jde o „osobní a pastorační uvažování“ (AL, 300) .

Zamyslete se nad tím, co papež František připomněl ve svém dopise zástupci biskupské oblasti Buenos Aires. Amoris Laetitia „Výsledek práce a modlitby celé církve za zprostředkování obou biskupů a papeže.“ Dokument je „založen na učení předchozích papežů, kteří již uznali možnost rozvedených osob v nových svazcích mít přístup k eucharistii“, přičemž jim slibuje, „že budou žít v plné zdrženlivosti, to znamená, že se zdrží správného jednání. “ Manželé“, jak navrhuje Jan Pavel II. Nebo jak navrhuje Benedikt XVI., aby se „zavázali ke svému vztahu… žít jako přátelé“. Papež František trvá na návrhu poskytnout „rozvedeným a znovu sezdaným osobám plnou kontinuitu v novém svazku, ale obtíže při jejím provádění.připouští, že může existovat, a proto v některých případech po dostatečném zdůvodnění umožňuje udělit svátost smíření. Církev nemůže být loajální k navrhovanému kontinentu.“

Dikasterie naproti tomu klade důraz na apoštolskou exhortaci Amoris Laetitia „Všichni jsou zváni, aby dali dokumentu, znalostem a vůli řádného papežského učitelského úřadu takovou úctu, jakou si zaslouží.“ „Potvrzuje, že úkolem kněží je ‚kráčet cestou rozumu‘ se zainteresovanými stranami podle učení církve a pokynů biskupa.“ V tomto smyslu je možné, ba přímo „žádoucí“, aby ordinář diecéze stanovil určitá kritéria, která mohou pomoci kněžím ve společenství a rozlišování rozvedených osob žijících v novém svazku v souladu s učením církve. Kardinál Duca ve své sérii otázek odkázal na projev biskupů diecéze Buenos Aires a zeptal se, zda lze uvažovat o odpovědi papeže Františka na otázku biskupů téže diecéze Buenos Aires. Řádný učitelský úřad církve. Dikasterium jednoznačně prohlašuje, že jsou vydávány jako „pravé magisterium“, tj. pravé učení, jak je uvedeno v hesle se dvěma dokumenty v Acta Apostolicae Sedis.

V odpovědi na otázku kardinála Ducy, kdo by měl zhodnotit danou situaci dotyčného páru, dikasterie zdůrazňuje iniciaci pastoračního společenství pro rozlišování každého jednotlivce. V tomto smyslu, Amoris Laetitia Zdůrazňuje, že „všichni kněží mají odpovědnost doprovázet zainteresované strany na cestě rozlišování“. Je to kněz, kdo „přijímá člověka, pozorně naslouchá tomu, co říká, ukazuje tvář matky církve, vítá jeho právo a dobrý úmysl uvést celý jeho život do světla evangelia. Každý člověk je však povolán „individuálně, stát před Bohem a předložit své svědomí s jeho možnostmi a omezeními“. Toto svědomí spolu s knězem, osvíceným vedením církve, „musí být formováno k posouzení a dostatečnému úsudku k nalezení možnosti přístupu ke svátostem“.

Dikasterium poznamenává, že odvolání k církevnímu soudu bude součástí procesu rozhodování v situacích, kdy lze konstatovat prohlášení neplatnosti, pokud jde o otázku, zda je vhodné, aby takové případy řešil příslušný církevní soud. Tento problém, jak poznamenává, „nastává ve velmi složitých situacích, kdy není možné dosáhnout prohlášení neplatnosti“. V těchto případech je také možné jít „cestou rozlišování, která podněcuje nebo obnovuje osobní setkání s Ježíšem Kristem, a to i ve svátostech“. Protože se jedná o proces osobního uvažování, rozvedení a znovu sezdaní by si měli položit několik otázek, aby zhodnotili své odpovědnosti a „jak se chovali ke svým dětem, když byl manželský svazek v krizi, zda byly vynaloženy snahy o usmíření“ opuštěného partnera; Důsledky nového vztahu jsou pro zbytek rodiny a pro komunitu věřících.“