Lidé na území dnešního Česka mohou během jednoho života žít v několika různých zemích s různými jmény a ústavami, aniž by se nikam stěhovali. Jejich oficiální národnost, občanství, sociální postavení a oficiální identita se mohou dramaticky změnit, aniž by do toho měli cokoli mluvit.
Rozhodl jsem se vám alespoň zkusit přiblížit reálnou představu o tom, proč se i Češi občas snaží vysvětlit, odkud pocházejí. Proto jsem nahrál intro k této epizodě Czechastu stojícího na velmi frekventované silnici za mým rodným Žďárem nad Sázavou, takže možná občas uslyšíte projíždět auta. Přede mnou je velmi starý hraniční kámen, který označuje dělicí čáru mezi Čechami na západě a Moravou na východě, dvěma regiony, které historicky tvořily převážnou část zemí Koruny české a které nyní z velké části tvoří dnešní Českou republiku. Republika.
Když stojíte vedle tohoto historického hraničního kamene, nelze si neuvědomit, že současný systém krajů v České republice 21. století tyto staleté hranice vůbec nezná. Oficiálně stojím v okrese Vysočina nebo Vysočina, který vznikl v roce 1997 a rozkládá se na historické hranici. Důvodem je především necitlivý přístup komunistických úřadů ve druhé polovině 20. století, kdy zemi rozdělovaly na regiony a provincie bez respektování historických hranic.
Bylo by však špatné vinit pouze komunisty. Dovolte mi tedy vysvětlit, jak mohou lidé v této zemi během jednoho života žít v několika různých zemích s různými jmény a ústavami, aniž by se nikam stěhovali. Jejich oficiální národnost, občanství, sociální postavení a oficiální identita se mohou dramaticky změnit, aniž by do toho měli cokoli mluvit.
