Bledí čeští bratři odhalují hlubokou minulost

Šekové účty v domě autora. (Cyril Widkar – laskavá fotografie)

Jannik Barmova nedávno navštívil Boulder, aby hledal voňavou, travnatou plzeň, a nechtěl dát lekci historie piva.

Barmová, cestovní a pivní průvodce po České republice, je fanynkou českého piva. Byl více než šťastný, že v pozdním lednovém večeru vysvětloval ostatním patronům v Sanitas Brewing, proč by plzeň nikdy neměla být považována za „německé pivo“. Místo toho dýchá pravá plzeň tradicí a ingrediencemi z regionu na východ od Bavorska.

Plzeň pochází z české Plzně v tehdejší Západohabsburské říši. Žluto-zlatý ležák, který vytvořil Joseph Kroll v roce 1842, se stal tak populární, že je nyní sledován po celém světě, od nedalekého Německa po Jižní Ameriku a Spojené státy.

Podle Parmové jsou čtyři základní ingredience společné všemu pivu – slad, kvasnice, voda a chmel – a tajemství plzně je pod okrajem. Nemůže pocházet z žádné vody, žádného sladu, kvasnic nebo chmele bez označení původu. Pilsner spíše odráží dobu, místo a lidi.

Začíná pramenitou vodou s nízkým obsahem minerálů (tedy pouze stopový vápník nebo hořčík), skladovanou ve staletých věžových cisternách vybudovaných z místního kamene a zaváděnou moravským mikrolouhovaným světlým sladem, přímým potomkem kvasnicového vrčení. (Podle pověsti byl původně propašován z německého kláštera) a ochucený jediným českým chmelem: omáčkou, která mu dodává výraznou hořkost, nádech tvarohového citronu a intenzivní aroma, které evokuje ducha agrární éry. inspirované rtutí přírody. polibek

Použitím variací těchto čtyř ingrediencí vzniká velmi osvěžující pivo s nízkým obsahem alkoholu, zlatavou barvou a dostatkem pěny, ale pouze plavý ležák „plzeňského typu“. Pravá plzeň krvácí českou zemi, vzduch i ducha. Podle Parmoa se nejvíce blíží Sanita's Everyday Mountain Pills.

Poznamenal, že jen málo dalších českých stylů je známo nebo provozováno i mimo jeho domovinu. A mnoho českých medvědů je mylně identifikováno jako jejich němečtí bratranci. Patří mezi ně česká jantarová a tmavá. Dva staré domácí styly však mimo region nikde nenajdete: Kvasnikov – východoplzeňský předchůdce a Pšeničné – nefiltrovaný pšeničný ležák.

Český jantar má světle hnědou barvu a někdy bývá označován jako polotmavi nebo „polotmavý“ (tedy ne tak „tmavý“ jako česky tmavý). Obvykle se vaří se světlým sladem a stopovým množstvím karamelového sladu. Jak jantarový, tak tmavý styl mají „kořeněnou“ chmelovou příchuť a chlebové české kvasnicové estery. Jantar je podobný vídeňskému ležáku, ale místo německých ingrediencí obsahuje zemitější chmel Hallertau nebo Tednung, moravský slad a omáčkový chmel, což má za následek sladké hladké tóny grahamového crackeru a světlejší charakter praženého sladu než německý ležák.

Czech Dark, „Czerne“ je podobné a často zaměňované s mnichovským Dunkelem, i když omáčka chmelená spíše než odvážnější německé odrůdy a jemný nálev jsou pro některé mlsné jazýčky rozpoznatelné. Američané cestující po východní Evropě si všimli, že styl připomíná méně ovocnou, čistší verzi porteru vyrobeného ze spodně kvašených ležáckých kvasnic. Základní slad ve stylu je podobný českému jantaru, tmavá barva pochází z odhořčených pražených tmavých sladů, které u některých značek poskytují nádech anýzu nebo lékořice.

Kvasnikov Bivo (kvasnicové pivo), ač solidní plzeňský základ, je zakaleno zavedením „mladého piva“, tedy čerstvé mladiny a kvasnic, které navozují dvojí kvašení. I když někteří mají tmavé mladé pivo, odstín je většinou světlý. Cestovatelé jej porovnají s Hefeweizen a zjistí, že má extra chlebový kvasnicový ležák a organickou kyselost, podobnou německým pivům typu „krausen“.

Pšeničné pivo pochází z doby plzeňské a bylo to „styl“, kterým byli v té době známí čeští sládci. Ačkoli se tento styl v dnešní době vyrábí jen zřídka, získává novou popularitu, protože regionální sládci se snaží znovu navázat spojení s historickými českými pivovary. Stejně jako belgický Wit i tento styl vykazuje aroma hřebíčku, banánu a vanilky s celkově lehkým tělem. Pšeničný krystal pokrývá asi třetinu a vytváří jemnější pocit v ústech než vit s tlumeným chmelovým charakterem. Stejně jako Kvasnikov má styl dopředu kvasnicové estery s křupavou kyselostí.

Parmová jako ambasadorka pravé plzně a ztělesnění českého piva má co vyprávět. Pozastavit se, abyste prozkoumali příběh za sklenicí, udělat si chvilku a vdechnout historii živě do svého nápoje, to zvládne každý půllitr.

Cyrila Viderkera můžete kontaktovat na adrese [email protected] s nápady a připomínkami.