Rozhovor s českým komiksovým výtvarníkem Filipem Jadlugelem · Global Voices

Český komiks začíná být ve Francii populární

Jak se český komiks pro dospělé pomalu dostává do povědomí doma i ve světě, Global Voices oslovil pražského výtvarníka Filipa Jadlugela, který zkoumá nové styly v umělecké formě přesahující literaturu a ilustraci.

Český komiks Zahájeno ve 20. letech 20. století S významnou osobností místní umělecké scény v tehdejším Československu: Josef LadaStále kultovní postavou české fantazie je pravděpodobně nejznámější a určitě nejpřekládanější českou knihou „Osudy dobrého vojáka Švejka za světem války“ (Dobrý voják Švejk), jehož autorem je Jaroslav HašekStejně jako referenční dětské knihy se dodnes dotiskují.

Jeden z předních průkopníků českého komiksu pro dospělé Gajah Southec, Inspirován americkou tradicí grafického románu upravil pro československý kontext, oficiálně však mohl vyjít až na počátku 90. let kvůli komunistické cenzuře.

Od té doby zažívá český komiks renesanci a nabízí dětem, mládeži i dospělým divákům nejrůznější styly, barvy a žánry: dobrodružství, sci-fi, romantiku, historické příběhy, pohádky, aktuální publicistiku.

V zahraničí jsou přitom české komiksy známé a překládané. Nejlepším příkladem je pravděpodobně seriál „Alois Nebel“, černobílý komiks inspirovaný vlaky a duchy československé historie, viz Odsun Němců po druhé světové válce, ačkoli jejich rodiny žily po staletí v českých zemích, byly hromadně potrestány za nacistické zločiny, o nichž rozhodla tehdejší československá vláda. Napsal a navrhl Jaroslav Rudiš A Jaromír 99, Seriál byl také adaptován do podoby celovečerního animovaného filmu, který byl vybrán jako český film Ceny Akademie 2012. Komiksová série je nyní k dispozici v mnoha různých formátech Cizí jazyky a vystupoval v Mezinárodní komiksové festivaly.

Zde je video z animované adaptace:

Další začínající výtvarník na české komiksové scéně Philip Jadlugel, Osmadvacetiletý mladík vystudoval knižní ilustraci v Praze a svou kariéru zahájil jako grafický designér a později autor grafických románů. V roce 2022 vydal svůj první komiks „Messida: Zadro Putla“ (mezitah: pudl cor). V září 2023 vydal druhý díl „Mesita: Ciba Lavki“ (Střední tah: Chyba), inspirovaný českým klasikem a spisovatelem sci-fi. Karel Gabek„Bílá nemoc“ (Bílá nemoc) je hra napsaná v roce 1937 o epidemii a hrozbách invaze mocných sousedů, odkaz na nacistické Německo. Zatloukal plánuje vydat závěrečný díl své trilogie v roce 2024 a na projektu pracuje se scénáristou Albertem Marcikem a koloristkou Markétou Černou, všechny můžete vidět v tomto videu:

Hlavními postavami obou vydaných dílů jsou mladé výstřední ženy Anka a Eliška, které se psem Malerem cestují napříč planetami, sbírají materiály z opuštěných vesmírných lodí nebo je recyklují pro vlastní vesmírnou loď. Jednoho dne jejich dobrodružství nabere dramatický spád, když je ukradena jejich vlastní vesmírná loď.

Rozhovor se Zatloukalem vznikl v češtině v kavárně v Praze a byl stylově a stručně přeložen a upraven.

Portrét Philipa Zadlugela. Foto použito se svolením.

Philipp Naubel (FN): Co definuje český komiks?

Philippe Jadlugel (FZ): Je to vlastně velmi specifické. Historicky to bylo dlouho považováno za uměleckou formu pro děti během komunistické éry [1948–1989], ale ne pro dospělé, což je velmi odlišné od francouzské školy komiksu. Dnes vidíme velkou změnu, protože čeští dospělí se zajímají o komiksy.

Nedávno jsem uspořádal malou výstavu své práce v Belgii a navštívil jsem Paříž Salon de la Bande Dessinee [Comic Book Fair] Česká republika byla přizvána k zastupování Czech Comics. Opět chápu, že v zemích jako Francie nemají komiksy stejné stigma jako literatura zaměřená pouze na děti. Zároveň zjišťuji, že máme více společného s francouzskou školou než s americkým stylem komiksů. Myslím, že právě proto jsou české komiksy ve Francii obecně dobře přijímány. Myslím, že francouzští fanoušci českého komiksu jsou na náš ilustrační styl s jemnými barvami obzvlášť citliví. Všímám si i francouzských překladatelů české literatury přijíždějících na české akce Nihex [small publisher book fair in Prague] a zajímá se o překládání komiksů.

FN: Mohou lidé v Česku číst komiksovou produkci?

FZ: v Prosím [fourth largest city in the west of the Czech Republic] Je tam Západočeská univerzita Fakulta designu Pojmenováno po českém ilustrátorovi Ladislav Sudner Komiks se tam učí jako předmět. Osobně jsem vystudoval knižní ilustraci a knihkupectví v Praze Škola grafického designu Helizovka. Moje bookmakerské schopnosti se mi hodily, když jsem se podílel na tisku svého prvního komiksu. To je dobrá část práce s malým vydavatelem, umožňuje vám to vyjádřit svůj názor.

FN: O čem byl váš první komiks?

FZ: Vždycky jsem věci kreslil, ale jsem především ilustrátor, ne scénárista. Když Albert Marsik viděl moje kresby, řekl, že je to materiál pro vyprávění, a tak jsme začali spolupracovat. Myslím, že můj vlastní styl je inspirován francouzskými a japonskými tradicemi. Vidíte, že používám pastelové barvy a tenké linky typické pro francouzský komiks, ale používám i barvy neonového typu blíže japonskému komiksu.

Co se týče příběhu, inspirovalo mě opakující se téma sci-fi v československých filmech často s roboty. [a Czech word] V realističtější podobě. Mnohé z těchto filmů nejsou sci-fi, ale mají mnoho prvků tohoto žánru: masožravé rostliny, lidé zmenšení na jejich velikost. Proto je moje kniha o lidech cestujících ve vesmíru, ale chtěl jsem, aby to vypadalo ležérněji, realističtěji a intimněji. Sci-fi je místem, kde lze prozkoumat ty nejobtížněji popsatelné myšlenky v našem světě, což umožňuje metafory.

S Marsicem jsme pracovali na základě demokratického pravidla: já bych měl poslední práci na podobenstvích a on dělal scénu. Protože byl ve Francii šest měsíců, během pandemie jsme většinou pracovali na dálku. Hlavní je brainstormovat, diskutovat – na tom jsme s Markétou spolupracovali. Všechno to začíná vizuálem, ale v komiksech jsou jasně oblasti, kde dominují ilustrace bez textu.

Zde je obrázek z druhého komiksu, použitý se svolením:

FN: Jak byste definoval styl v kontextu komiksu?

FZ: Myslím, že se to týká vzoru, který se znovu objevuje a opakuje: tloušťka nebo tenkost čáry, míra, do jaké jsou zobrazené scény blízké nebo vzdálené od naší reality, použití perspektivy a kombinace barev nebo použití černé a bílá.

Zde je další úryvek z druhého komiksu; Obrázek použitý se svolením:

FN: Pracujete také jako výtvarník plakátů, je rozdíl ve vaší práci komiksového výtvarníka?

FZ: Samozřejmě, ale obě strany spolu souvisí: při tvorbě plakátu si mohu vyzkoušet určitou techniku, kterou později využiji při návrhu komiksu, nebo naopak. Ve skutečnosti komiksoví umělci musí mít jinou práci, aby se uživili, a já mám to štěstí, že mohu zůstat v ilustračním průmyslu, i když pro komerční účely.

Viz také Zatloukalovo dílo Instagram.