Z Ghany do Německa: Vyhledejte majitele chybějící peněženky

Z Ghany do Německa: Vyhledejte majitele chybějící peněženky
  • Napsal Thomas Nady
  • BBC News, Lampedusa, Accra a Brémy

Zvětralá černá plastová peněženka byla nalezena na italském ostrově Lampedusa 3500 kilometrů (2200 mil) od Ghany a poté zřejmě odhozena.

Když ji otevřel, tvář Richarda Opoku na mě zíral z rohu jeho řidičského průkazu.

Byl to jeden ze skrýší osobních dokumentů, patřících různým lidem, získaných v průběhu času z místa, kde byly vyhozeny malé čluny, které migranti používali k překonání Středozemního moře.

Byl získán před několika lety a vzbudil mou zvědavost – chtěl jsem znát příběh za licencí.

Co se stalo Richardu Opoku?

Peněženka byla součástí ponuré sbírky ztracených věcí, která slouží jako muzeum na památku desetitisíců, kteří riskovali své životy přes Středozemní moře od severní Afriky po Lampedusu.

Záchranné vesty, kuchyňské náčiní, láhve s vodou, čelovky a magnetofonové kazety jsou úhledně uspořádány na policích a podél stěn této místnosti hned vedle přístavu na ostrově.

Tyto předměty každodenní potřeby sbírá skupina dobrovolníků od roku 2009.

„Někteří si s sebou přinášejí půdu. Přinášejí si ji ze své země,“ říká Giacomo Sferlazzo, jeden z těch, kteří stojí za skupinou, a drží malý bílý polyetylénový sáček.

„Našli jsme několik těchto malých balíčků, které ukazují vztah s jednou zemí v Africe.“

Pak vytáhl velkou složku plnou fotek, pasů, řidičských průkazů a dopisů, včetně dokladu pana Opoku.

foto titulek,

Dobrovolníci na Lampeduse od roku 2009 shromažďují a vystavují osobní věci některých migrantů

Lampedusa – malý rybářský a turistický ostrov s populací asi 6 000 lidí – blíže Africe než Evropě – je již dlouho místem, kam přicházejí migranti a uprchlíci hledající nový život.

Jen v březnu dorazilo na Lampedusu více než 3000 lidí, což je více než dvojnásobek počtu příchozích ve stejném měsíci loňského roku.

S více než 20 000 úmrtími a zmizeními zaznamenanými od roku 2014 se tato část Středozemního moře stala nejnebezpečnější migrační trasou na světě.

Ale pan Opoku může být mezi těmi, kteří přežijí, a já se vrátím do Ghany, abych se pokusil sledovat stopu.

Cestuji do centrální oblasti Brong Ahafo, kam se přistěhuje velké množství lidí.

Někdo tady možná potkal pana Opoku, když byli na cestě na sever.

Některé rodiny stále čekají na vyjádření svých příbuzných, protože před mnoha lety odešli.

Rita Ohenewa doufá, že dostane zprávy od svého manžela, který se v roce 2016 pokusil přeplout Středozemní moře z Libye na Lampedusu.

Naposledy jsem o něm slyšel, když volal z Libye v prosinci toho roku.

„Řekl mi, že pošle nějaké peníze přes někoho, kdo cestuje do Ghany. Také slíbil, že přidá mobil a vánoční oblečení pro děti. Zavolal ráno a večer. Už jsem o něm nikdy neslyšel.“

Stejně jako ona by na zprávy o panu Opokuovi čekala manželka nebo příbuzná.

Zpátky v hlavním městě Ghany, Akkře, je řada frustrací, protože pravidla ochrany údajů a byrokratické překážky mi brání dozvědět se o tomto muži více.

Ale nakonec, po měsících hledání, nastal průlom.

Franku Abperontemu z Centra expertů na padělání dokumentů Ghanské imigrační služby se podařilo zjistit telefonní číslo příbuzného majitele řidičského průkazu.

Je to jeho sestra, která mě pak spojí s jeho bratrem, který mi říká, že je stále naživu a žije v Německu.

Ukáže se, že ji ztratil v roce 2011 a nikdy nečekal, že se znovu vrátí. Ve skutečnosti si nemyslí, že ho vlastním, dokud nesdílím jeho obrázek.

Nakonec cestuji do Německa, abych se s ním setkal.

foto titulek,

Richard Opoku byl znovu spojen se svým řidičským průkazem 11 let poté, co jej ztratil na lodi

Jednoho chladného zimního rána mě přivítal ve svém maličkém bytě s jednou ložnicí na okraji severoněmeckého města Brém.

Čtyřicetiletý muž nyní pracuje jako řidič vysokozdvižného vozíku.

Když byl v Ghaně, nějakou dobu pracoval jako ilegální těžař zlata, nebo jak se mu říkalo galamsi, aby získal peníze na svou výpravu. Každý den tito muži riskují své životy v nebezpečných tunelech, které se někdy zhroutí.

V roce 2009, když se rozhodl vydat do Evropy, řekl, že ví o rizicích, které cesta obnáší, ale cítil, že to není o nic nebezpečnější než práce, kterou dělal v Ghaně.

Na svých cestách se potuloval po okolí a snažil se vydělat peníze, aby mohl jít dál.

Nejprve se vydal do Cotonou u Beninu a poté do Lagosu v sousední Nigérii, kde si vydělával jízdou na motorce s pasažéry po obrovském městě.

Odtud se vrátil do Cotonou a zamířil na sever do sousedního Nigeru a další dva měsíce pracoval v místní restauraci.

Ale cesta autem přes poušť z Nigeru do Libye byla zatím největší zkouškou. Peníze, které si vydělal prací v Nigérii a Nigeru, použil na zaplacení jízdného.

Divil se, že řidič ví, kudy má jet v místě, kde nejsou silnice.

„Někdy potkáte skupinu, všech 35 lidí s řidičem…všichni jsou mrtví.“

Možná zemřeli žízní – není si jistý.

Na čadských hranicích zločinci auto zastavili a jeho pasažéry zbavili oblečení a peněz.

Panu Opokuovi se podařilo zabránit tomu, aby se jeho peníze vzaly, tím, že je vysypal na tělo.

Jeho potíže ale neskončily ani po příjezdu do Libye. Byl unesen pro výkupné a dokonce zbil starého muže, protože nemohl zastihnout příbuzného, ​​aby zaplatil. Na jeho propuštění nakonec doplatila žena, která hledala pomocnici v domácnosti.

vysvětlit video,

Jak ztracená peněženka na Lampeduse vedla k pátrání po zmizelém ghanském imigrantovi

Poté v roce 2011, dva roky poté, co opustil Ghanu a uprostřed povstání proti libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu, se pan Opoku vydal lodí v Tripolisu, aby překročil Lampedusu.

Uprostřed Středozemního moře ale člunu praskl motor. Pan Opoku a jeho společníci se museli spoléhat na nemilost větru, dokud je nezachránila italská pobřežní stráž.

O licenci přišel, když zakotvil na břehu Lampedusy.

Nejprve byli umístěni do tábora a poté převezeni do centra pro migranty na Sicílii. Měl v plánu zamířit do Německa, protože od ostatních Ghaňanů slyšel, že je to dobré místo.

V Itálii požádal o azyl.

Jeho žádost byla původně zamítnuta, ale říká, že se mu podařilo získat povolení k pobytu v Evropě, protože OSN doporučila Itálii, aby každý, kdo uprchl z Libye během nepokojů v roce 2011, dostal povolení k pobytu po dobu jednoho roku. Toto tvrzení se mi nepodařilo ověřit.

„Cesta byla tak vyčerpávající, bylo to peklo,“ říká.

„Ale v domě není žádná naděje, takže vezmeš bolest a půjdeš.“

Opoku si představoval snadný život v Evropě, ale říká, že to tak nedopadlo.

„Když jsem byl v Africe, myslel jsem si v Evropě, že peníze dostanete snadno, ale není to tak. Musíte tvrdě pracovat.“

„Ale doma jsem neměl žádný plán, jak přežít, takže řeknu, že jsem vděčný, že jsem tady.“

You May Also Like

About the Author: Miláčku Alexander

Kávový fanatik. Přátelský fanoušek zombie. Oddaný praktik popkultury. Zlý obhájce cestování. Typický organizátor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *