Veterinář z druhé světové války je znovu spojen s náramkem – s vyrytým jménem jeho manželky – který ztratil během války

Když byl Joe Esquibel teprve teenager a chystal se být poslán do druhé světové války, koupil si suvenýr: malý stříbrný náramek. Na jedné straně měl rytce, který přidal svůj podpis. Na druhou stranu hřebíkem vyškrábal křestní jméno své milé doma v Novém Mexiku.

Lýdie.

Brzy zjistil, že hlídá zajatecký tábor v tehdejším Československu. Jednoho dne v roce 1945, než odjel do Německa, zjistil, že jedna z jeho tašek chybí.

„Ukradli mi věci, které jsem měl v tašce do deště,“ řekl Esquible, kterému je nyní 95.

Náramek je mimo jiné zlatý. Oznámil to, ale byl zuřivý a nikdo neměl čas to zkoumat nebo o tom vůbec přemýšlet. Esquibel byl ve válce zraněn a nakonec dostal Purpurové srdce. Později se oženil s Lydií a přestěhoval se do Grand Junction. Manžel bude mít čtyři děti.

„Nějak jsem na to zapomněl, víš,“ řekl a vystřízlivěl.

Vzpomínka na ukradené věci byla pohřbena ve stínu většiny života – až do letošního podzimu, kdy jeho dcera zavolala, že si nejprve myslela, že jde o nějaký podvod. Na půl světa daleko byl nalezen náramek od jejího otce.

Cesta k tomuto volání začala v říjnu, kdy se muž jménem Petr Švihovec rozhodl jít se svým detektorem kovů na procházku do českého lesa. Jeho přítel navrhl, aby prozkoumali ruiny starého zajateckého tábora, ale Švihovec byl skeptický, že by našli něco velmi zajímavého, protože lidé tu oblast už léta pročesávali.

Ale stejně šli. Švihovec si pamatuje, že slyšel ono zlověstné „pískání“.

„Tak jsem začal kopat a našel americký špendlík,“ řekl přes Zoom přes tlumočníka. „A pak jsem našel stříbrný náramek, na kterém jsem si všiml nějakého podpisu.“

Švihovec si byl jistý, že tento náramek patří americkému vojákovi, ale netušil, jak ho najít. Má jen podpis, který neumí přečíst, a ženské jméno na zadní straně.

Byla to samozřejmě Lydia.

Náramek vyčistil, vyfotil a umístil na facebookovou stránku věnovanou hledání pokladu. Skupina vymyslela snad 30 tipů na toto příjmení. Jeden byl rozumnější.

Byl to samozřejmě Esquibel.

Švihovec tedy začal hledat jméno Lydie Esquibel a našel její nekrolog z roku 2019. Dočetl se, že žila v coloradském městě jménem Grand Junction a že její manžel Joe přežil.

S laskavým svolením Petra Švihovce

Český historik pomohl Petrovi vystopovat dokument podepsaný Joe Esquibelem a podpis se přesně shodoval s podpisem na náramku.

Švihovec se opět dal na Facebook a sdílel vše, co se dozvěděl. Příspěvek pak sdíleli další – sdíleli a sdíleli, až mu oči Aleny Bušovské věnovaly pozornost.

„Myslím, že na tuto pozici se dívaly stovky lidí,“ řekla Posowska, která žije v Grand Junction, ale narodila se v té době v Československu.

Busovská věděla, že by to mohl být poslední díl v seriálu, a tak se rozhodla zavolat rodině Esquibelů, i když byla nervózní ze své angličtiny a bála se, jak celou věc vysvětlit.

„Musela jsem se dostat ze své ulity a zkusit to, i když to nebylo dokonalé,“ řekla.

Esquibelova dcera, Jolene Esquibel-Archuleta, si pamatuje šok z toho volání.

„Bylo to jako sen,“ řekla. „Nejdřív jsem tomu nevěřil.“

Proces není dokončen. Švihovec musel projít hodně rutinou, aby získal Esquibel svůj náramek. Dorazil na americkou ambasádu – dokonce i k námořní pěchotě – a Esquible nakonec dostal svůj náramek zpět se služebním řemínkem s bronzovou hvězdou, armádní špendlíkem do klopy a švýcarskou mincí, vše zaslané v balíku diplomatickou poštou.

Esquibel se ujistila, že je tam Busovská, když jej otevřel, a natočila video, jak konečně znovu vidí svůj náramek. Na videu převrací náramek mezi rukama znovu a znovu.

S laskavým svolením Aliny Posovské

„Čekala jsem 76 let, než jsem se sem dostala,“ říká Busovská mimo obrazovku.

Dcera Jo je velmi vděčná jí a všem, kteří pomohli získat náramek zpět – těm v Coloradu, České republice i mimo ni.

„Upřímně věřím, že to byla moje matka, kdo to způsobil,“ řekla Esquible-Archileta hlasem třesoucím se emocemi. „Naše víra je velmi silná.“

A Esquibel má tuto jednoduchou zprávu pro muže, který objevil tyto kousky své osobní historie:

„No, děkuji mnohokrát,“ řekl.

Esquibel a Švihovec říkají, že doufají, že se jednoho dne setkají – někdy brzy, i když COVID-19 komplikuje cestování. Švihovec zatím stále žije tím náramkovým příběhem po celou dobu. Od té doby, co se toho příběhu ujala česká média, ho poznávali neznámí lidé, neznámí lidé, kteří se ho ptali na tuto neuvěřitelnou kompletní cestu.

Chápe to. Stále také ohromen.

„Kdybych to viděl ve filmu, řekl bych: ‚Ach, jaký pěkný příběh. Přál bych si, aby se to skutečně stalo.'“ Ale ve skutečnosti se to stalo. A je to skutečné, ne film.“

Poznámka redakce: Děkuji Ivano Lhota za svůj výklad českého jazyka.