Paavo Nurmi měl problém. Jeden z Finových letců dvacátých let minulého století (druhým byl jeho krajan Phil Ritola), Nurmi byl v době, kdy se konaly olympijské hry v Paříži, nejvýznamnějším sprinterem na jakékoli vzdálenosti přes 800 metrů. Problém byl v tom, že dvě hlavní události – 1 500 m a 5 000 m – dělily na olympiádě v roce 1924 pouhou hodinu.
Může zapnout jedno, zotavit se a pak zapnout druhé?
Nurmi se rozhodl otestovat se. Tři týdny před olympijskými akcemi uspořádal dva závody v Helsinkách s intervalem 55 minut mezi koncem jednoho a začátkem druhého.
19. června 1924 běžel Nurmi 1 500 metrů za 3 minuty 52,6 sekundy. Poté uběhl 5 000 metrů za 14 minut 28,2 sekundy. Bylo několik případů, kdy byly světové rekordy překonány na dvě vzdálenosti ve stejný den – ale nebyly překonány ve stejný den stejnou osobou, před nebo po.
Přečtěte si také | Olympijské hry v Tokiu: Sjoerd Marijne řeže indický hokej na výšku
Nebylo žádným překvapením, když Nurmi získala v Paříži zlato na 1500 m a 5 000 m. Získal také 3000 m a běžecké zlato (jednotlivci i týmy), ale nesměl soutěžit na 10 000 m, protože se organizátoři báli o jeho život. To Nurmiho rozzuřilo natolik, že o osm týdnů později vstoupil na 10 000 metrů ve Finsku, čímž překonal i tento světový rekord.
Nurmi, nejstarší z pěti sourozenců, se narodil v Turku, nejstarším finském městě, po roce 1896 z Athén. Jeho otec, tesař, zemřel, když bylo Nurmimu 13 let, což ho donutilo pracovat jako pochůzkář u pekaře. Do armády vstoupil po finské občanské válce v roce 1918 mezi červenými a bílými.
Nurmiho ale politika nezajímala – byl sprinter a jeho 12 medailí na třech olympijských hrách je pro každého atletického atleta v historii nejvyšší.
Byl tedy největším běžcem na dálku na olympijských hrách?
Přečtěte si také | Olympijské hry v Tokiu: Golfista Aditi Ashok v závěrečné linii na stupních vítězů
Emil Zatopek se narodil ve východním Československu v roce 1922. V šestnácti letech, těsně před začátkem druhé světové války, odešel pracovat do zlínské továrny Baťa, hodinu od rodného města Kopřivnice. Vypráví se, že jeho šéf byl velmi přísný a v roce 1940, kdy Baťa organizoval závod na 1500 metrů, se musel přihlásit každý, kdo spadal do jeho odpovědnosti. Zatopek byl do akce nucen a v polovině se rozhodl, že by se měl pokusit vyhrát. Obsadil druhé místo. Kdyby byl první, žertoval později Zatopek, možná by už nekandidoval. Ale za druhé – ne, ne, to by neměl.
A tak začala posedlost.
Zatopek tak dlouho trénoval, jeho tělo podléhalo mnoha trestům, tak tvrdě na sebe tlačil, na závodech bafal a nafukoval, že si vysloužil přezdívku česká lokomotiva – zdaleka ne tak ladný létající Fin. Když se Zatopek jednou zeptal, proč si tu bolest způsobil a proč trochu nezpomalil, odpověděl: „Proč bych měl trénovat, abych běžel pomalu? Už vím, jak běžet pomalu. Chci se naučit běžet rychle.“
V Helsinkách 1952, když Nurmi sledoval, se Zatopek rozhodl vyrovnat svůj úspěch. Čech získal zlato na 5 000 a 10 000 metrů a pak se najednou rozhodl vstoupit do maratonu – závodu, kterého se ještě nikdy nezúčastnil. Za své třetí zlato vybojoval olympijský rekordní čas dvě hodiny, dvě minuty a 3,2 sekundy.
Přečtěte si také | Plné pokrytí olympijských her v Tokiu 2020
Zatopek utrpěl zranění před Melbourne v roce 1956 a následující rok odešel ze sportu. Získal čtyři olympijská zlata oproti devíti pro Normiho, ale porota je venku 70 let, z nichž jedno bylo vůbec nejlepší.
Od té doby se na olympiádě uskutečnilo několik dvojic na střední a dlouhé vzdálenosti. Etiopští Tirunesh Dibaba a Kenenisa Bekele vyhráli 5 000–100 000 na olympijských hrách v Pekingu 2008. Britové Mo Farah vyhráli tyto závody dvakrát, v letech 2012 a 2016. Ale nikdo, kromě Nurmiho a Zatopka, nezískal tři zlaté medaile v závodě jednotlivců na dálku na stejná olympiáda.
Z toho důvodu Sivan Hasan v Tokiu 2020 usiloval.
Hassan se narodil v Adama v Etiopii v roce 1993. V roce 2008 odešla do Nizozemska jako uprchlík, během studia začala běhat jako zdravotní sestra a v roce 2013 se stala nizozemskou občankou. Dvojnásobná mistryně světa na 1500 m a 10 000 m na Mistrovství světa v Dauhá v roce 2019 hodila Hassan Výzvou bylo, když před olympiádou oznámila, že dosáhne trojnásobného zlata na 1 500 m, 5 000 m a 10 000 m (jiná kombinace než Nurmi a Zatopek).
Poslední, kdo se k tomu přiblížil, byl finský Lasse Veeren v Montrealu 1976, když získal dvojnásobek 5 000 až 10 000, ale v maratonu skončil pátý.
V pondělí 2. srpna vzal Hassan zlato na zhruba 5 sekund na zhruba dvě sekundy. Ale v pátek byla nucena vzít bronzovou medaili na 1500 m, když prorazila keňskou Faith Kipigon před poslední zatáčkou, aby vytvořila nový olympijský rekord. V sobotu 10 000 metrů.
Po dlouhém čekání mohla česká lokomotiva a Flying Finn získat nového účastníka – v podobě nizozemské létající ženy – v tom nejneprůchodnějším běžeckém klubu. Zůstávají jejími jedinými členy, minimálně do Paříže 2024.
„Totální hudební narkoman. Student. Zombie fanatik. Pivní evangelista. Vášnivý televizní fanoušek. Certifikovaný spisovatel.“
