Přestože je poezie malý žánr, získala významnou publicitu ve specializovaných literárních časopisech a na webových stránkách, ale také na zvláštních rozhlasových přehlídkách a poeziích.
Dnešní česká scéna poezie je velmi obtížně popsatelná, protože jí nedominují poetické trendy nebo školy, ale spíše mnoho jedinečných jedinců.
Jeden z předních současných básníků, který se představil nejen v 90. letech, ale také v prvním desetiletí nového tisíciletí. Spojením většiny těchto autorů je dominance volného verše.
Jejich básně ilustrují širokou škálu témat, od tradičního zaměření na kritiku duchovní, psychologickou, existenciální a filozofickou, sociální a politickou.
Ale asi nejunikátnějším trendem je takzvaná civilní poezie, která zdůrazňuje důležitost každodenního života. V dnešním vydání českých knih, které byste si měli přečíst, představujeme dva básníky, kteří představují tento jedinečný trend v české poezii:
Dveře
Dveře jsou vždy zavřeny automaticky po mnoho let s měřenou naléhavostí.
Nyní stojí úplně na místě.
Vedle toho žena s pocitem viny zvedne velké tílko, které přes noc vypadlo z řady. Muž se dívá na ženu s košili. Pravděpodobně vítr. V noci.
Když se rozhodli vydat se do hry, oba se potýkají se sebevědomím. Oba chtějí být v tom okamžiku.
(Přeložil Peter Hruska, Nathan Fields, 2002 The Door Always Use Close)
Jeden z předních českých současných básníků, ostravský básník a literární historik Peter Hruka, je představitelem občanské poezie.
Hruska debutovala v roce 1995 a inspirovala mnoho následovníků. V roce 2012 získal za svou sbírku Dharmada Státní cenu za literaturu, která byla nominována na cenu Magnesia Lidora.
Popsán kritiky jako básník nepokojů a skrytých nebezpečí v každodenním životě, Hruska se postaví světu, který je svým čtenářům známý, ale ve své realitě překvapivý.
V jeho básních se běžné situace stávají zdrojem jemného napětí a získávají nový význam. Peter Hruka popsal své básně v rádiu Brock:
„Kdybych se pokusil zachytit podstatu svých textů, řekl bych, že je to pocit nějaké podivné intimity. Každý máme tu zkušenost, že se cítíme neobvykle blízko někomu nebo něčemu, k sobě samým nebo ke konkrétní situaci.
„Tento podivný pocit, když věci, které mě dosud neobtěžovaly, najednou dostanou nový význam, mě nepřestává překvapovat, chce mi to napsat.“
Podle Petera Hrusky není poezie něčím, co může čtenáře motivovat. Podle jeho vlastních slov „Poezie by měla inspirovat, ohromovat, ohromovat, neklidná, strhávat stávající estetické uspořádání a vytvářet něco nového.“
Za 25 let svého života vydal Peter Hruka devět básnických sbírek. Formát jeho psaní však zůstává nezměněn, říká:
„Myslím, že moje poezie mohla být smutná nebo trochu obtížná, ale tím si nejsem jistý. Stejně jako někteří jiní autoři nemám ambici přinést do každé vydané knihy poezie něco úplně nového.
„Řekl bych, že jsem velmi přesný v řešení problémů, které mě fascinovaly od doby, kdy jsem začal psát. Ale nepřineslo to výraznou změnu formy.“
Hruskova poezie byla přeložena do mnoha jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny, němčiny, slovinštiny, holandštiny a polštiny.
České verze jeho básnických sbírek jsou vždy doplněny nádhernými ilustracemi současných umělců jako Adam Balasek, Peter Abanal nebo Daniel Balaban. Peter Hruka vysvětluje, jak k takové spolupráci dochází:
„Když přemýšlím o celkovém vzhledu knihy, vždy si ji představuji jako kombinaci nebo kontrast k některým uměleckým dílům.“ Když si myslím, že to může dobře fungovat, oslovím umělce a zeptám se ho, jestli chce spolupracovat.
„Rád plním své knihy obrázky.“ Myslím, že vizuální umění by mělo být součástí literárních textů a že dva světy literatury a umění jsou vzájemně propojeny. “
KRAHUJEC
Chci získat empatii ženy.
Co si myslí, když se holí?
Pršelo. Dívám se ven z dvora
Nad ním vhodně kroužil pták.
Podíval jsem se do encyklopedie.
Nikdy jsem neviděl vrabčího jestřába,
Najednou mi došlo, že zemřu
Aniž by viděl vrabce,
Nebo hůř –
Zemřu, když něco žvýkám –
Nebo posměšně –
Na jedné noze –
(Přeložil Milan Dinske, Nathan Fields, ze sbírky ??)
Jde o další jedinečný hlas současné české poezie, tzv. Sparrowhawk, jehož autorem je Milan Dinske, jeden z předních představitelů generace českých básníků narozených v 70. letech.
Dinske dosud vydalo sedm básnických sbírek. V roce 2017 získala cenu Magnesia Lidora za knihu poezie Obscene Astrova (Ostrov chůze).
Stal se také prvním vítězem mezinárodní ceny poezie Vaglava Buriana a jeho jméno má další tři nominace na Magnesia Litera.
Stejně jako Petera Hrusku i Milana Dinskeho fascinují každodenní záhady. Deansky, učitel a městský radní, žije ve středočeském městě Rutnis Nat Lab, které hraje v jeho práci klíčovou roli.
„Jako básník vytváříte cokoli kolem sebe.“ Bez ohledu na to, co dělám, bez ohledu na to, s kým se setkám – opravdu vymažu všechny kousky svého života. Takže bych neřekl, že je to jen místo. Jsou to všechno různé zdroje a zkušenosti.
„Skutečně nacházím inspiraci v přírodě a malé zázraky každodenního života.“ Například když se setkají dva různé světy, když pták zasáhne okenní tabuli. “
Kromě toho, že vyučuje a pracuje jako městský radní, překládá Milan Dinske z angličtiny spisovatele jako Emily Dickinson, Mary Oliver nebo William Carlos Williams, který se ho jako spisovatele dotýká:
„Překlad je velmi dobrodružný způsob čtení básně.“ Musíte být velmi blízko hlasu učitele. Proces překladu mi pomáhá pochopit, jak jsou básně vytvářeny. “
Milan Dinske říká, že jeho básně plné poznatků a asociací inspirovaných jeho každodenním životem jsou výsledkem dlouhého a často obtížného procesu psaní:
„Nejsem takový talentovaný, spontánní tvůrce.“ Psaní básně je pro mě často obtížný úkol, zejména v procesu úpravy původního konceptu.
„Existuje nespočet revidovaných vydání mých básní a většina z nich se nakonec neobjeví ani v knize.“ Vyhodím asi třicet nebo čtyřicet básní a zbytek. Vymažu je z pevného disku ze strachu, že se je někdo pokusí uvolnit, až zemřu. “
Nejnovější kniha poezie Milana Dinskeho, známá jako Hotel Bo Cessona (Hotel po sezóně), vydaná v roce 2019, představuje určitý odklon od svého obvyklého stylu psaní.
Sbírka básní psaných v pravidelném verši je inspirována dřívějšími českými básnickými tradicemi, na které odkazují básníci jako Wedeslav Nesval, Jaroslav Seifert nebo Vladimir Holan.
Deansky psal poezii dvě desetiletí a, jak říká, ve skutečnosti je nechtěl publikovat.
„Obvykle píšu na počítači.“ Nikdy jsem nechtěl tyto básně vydávat, byly psány s čistým potěšením a souhlasil jsem s jejich vydáním jako čest.
„Takže téměř 20 let jsem je psal na malé kousky papíru, které jsem používal jako záložky.“ Jako druh rozhovoru s některými básníky. Takže ano, tyto básně přežily, protože je nebylo možné vymazat z pevného disku.
„Jsou rozdílní. Používají běžný verš, hodně se rýmují, nějak se řídí melodií básní. Půjčil jsem si to a mohlo to přidat něco z toho, co jsem žil, a ze současnosti. “
Přes svou popularitu mezi domácími čtenáři je současná česká poezie v angloamerických zemích velmi neznámá.
Jednotlivé básně se objevily v mezinárodní mytologii a žurnalistice, ale za poslední desetiletí se v jednom anglickém překladu objevil jen tucet titulů českých básní.
Ve Velké Británii a USA se však plánuje letos vydat více titulů. Jednou z nich je kolekce Milan Dinske A Secret Life z roku 2012, která vyjde koncem tohoto roku v anglickém překladu Nathana Fieldse.
V překladu Nathana Fieldse uzavíráme báseň z připravovaného anglického vydání sbírky Burrow’s Secret Life.
DOUPĚ
Od září si líščím ocasem natíráš krk,
Máte otevřené dveře, sedněte si na zádech ke dveřím
Pro dlouhé chodby prázdného domu,
Tyto chodby pokračují dále a zalesňují se
S podzemní křivkou, kde se může stát cokoli,
Tímto lesem, těmi chodbami
Z té trávy, kde se může stát cokoli.
(Přeložil Milan Dinske, Nathan Fields, ze sbírky Secret Life 2012)
