Název koncertu Tulsa Symphony žije až do „sexy“.

Tulsa Symphony Orchestra více než splnila svůj titulní slib pro svůj koncert, který se koná 19. listopadu v Tulsa Back. Byl to večer často neslýchané hudby v podání hudebníků TSO s nádhernou virtuozitou a emocionální intenzitou, kterou zde umocnili hostující dirigent Stephen Asbury a sólista Robert Chen, koncertní mistr Chicago Symphony Orchestra.

Byl to jeden z těch vzácných večerů, kdy se skutečně zdálo, jako by orchestr nespolupracoval jen jako jeden, ale prakticky jako jeden i dýchal, a pocit sounáležitosti a virtuozity byl tak intenzivní v sólovém vystoupení, které z toho souboru vzešlo.

O to působivější bylo, že řada stálých hráčů orchestru, včetně některých principálů, nehrála (nepochybně v důsledku toho, že koncert byl tak blízko svátku díkůvzdání).

To nepochybně svědčí o Asburyho schopnosti formovat soubor do koherentního celku a také o regionálním bohatství, z něhož mohl orchestr čerpat a doplňovat své řady.

Večer zahájil „Tanec komiků“ ze Smetanovy opery „Prodaná nevěsta“. V programech koncertů se obvykle objevuje operní předehra, ale tento úryvek je bujarou vlnou zábavy vycházející z českých lidových tanců.

To také udávalo tón zbytku programu, řekl Asprey ve svých komentářích k orchestru, protože tři kusy odrážejí aspekty rodných zemí skladatelů a původní hudbu těchto regionů.

Skladba, která byla většině publika pravděpodobně nejméně známá, byl „The Butterfly Lovers Concerto“, dílo z roku 1959 dvou čínských skladatelů, Chen Gang a He Zhanhao. Skladatelé chtěli vytvořit dílo v duchu západního houslového koncertu, ale to bylo hluboce prodchnuté čínskými hudebními prvky, od pentatonické stupnice tradiční čínské hudby až po housle napodobující zvuky tradičních nástrojů.

Houslista Chen předvedl své dílo vášnivě, výkon, který zachytil ony výrazně čínské prvky (tato jedinečná vibrata erhu, dvoustrunný čínský nástroj, například) a zároveň nabídl druh ležérní finesy, kterou lze od koncertu očekávat.

Programový koncert vypráví příběh zakázané a tragické lásky a Chenova hra tyto kvality díla dobře ilustruje, zejména v jeho interakci s violoncellistou Geoffrey Lastrapsem, klavíristkou Cathy Venable a flétnistkou Susannou Self. Sekce bicích nástrojů TSO si také obratně poradila s čínskými bicími nástroji potřebnými pro skladbu.

Večer uzavřela Dvořákova Symfonie č. 7 d moll, kterou někteří považují v této podobě za jeho vrcholné dílo. Je to rozhodně soudržnější dílo, ve kterém se táhne nit nervózní, až zlověstné energie.

I když jsou zde vlivy forem české lidové hudby a tance, zejména ve třetí větě, působí jako součást celé vize skladby a dodávají zvuku na komplexnosti a energii.

Asbury vedl orchestr silným, poutavým výkonem, udržoval si pocit energie a tahu od začátku do konce, od drásavých zvuků zahájení až po silné, i když poněkud nejednoznačné finále, ve kterém je ponecháno na rozhodnutí, zda to, co slyšíme je zvukem tragédie nebo triumfu.