Natočit animovaný film, který nevypadá jako animace

Tento příběh o „My Sunny Maad“ se poprvé objevil jako součást speciální animační sekce v Awards Preview vydání časopisu TheWrap’s Awards.

Česká filmařka Michaela Pavlátová režírovala krátké animované filmy, včetně filmu Reci, Reci, Reci… z roku 1992, který byl nominován na Oscara. Natočila také dva hrané celovečerní filmy, „Deti noci“ z roku 2008 a „Faithless Games“ z roku 2003. Ale nikdy nenatočila animovaný film až do „My Sunny Maad“, příběhu z Afghánistánu, který byl překvapivě nominován na Zlatý glóbus.

A navzdory úspěchu filmu, který získal i cenu poroty na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Annecy, neměla přechod snadný.

„Myslela jsem si, že to bude konec mé kariéry,“ řekla Pavlátová o svých prvních pokusech napsat animovaný film. „Funkce je tak odlišná od krátkého filmu, který můžete vytvořit ve velmi malém týmu nebo sami. Animovaný krátký film může být také symbolický, stylizovaný a experimentální, ale často jsem animovaný film považoval za trochu drahý produkt. Když jsem se sám pokusil napsat celovečerní příběh, neuspěl jsem a cítil jsem se smutný a bezmocný.“

Zaujala ji však kniha Petry Procházkové „My Sunny Maad“ o Češce Herře, která se stěhuje se svým afghánským manželem do Kábulu, kde zažívá obrovský kulturní šok života v patriarchální a represivní společnosti.

„Bylo to téma, které nemělo nic společného s animací,“ řekla, „a věděla jsem, že když dokážu respektovat dramatičnost příběhu, může oslovit širší publikum. Chtěl jsem natočit film, kde lidé zapomenou, že je animovaný.“

Pro vytvoření podoby filmu musela Pavlátová najít styl, který by dokázal reprodukovat i další animátoři. „Začala jsem se svým stylem hrubých náčrtů, ale viděla jsem, že to animátoři nedokázali,“ řekla. „Pak jsem začal dělat styl realističtější, protože jsem si myslel, že realistický příběh potřebuje realistické postavy. Ale to byla chyba a nebyl to můj styl.“

READ  Brooke se připravuje na hlasování v druhé polovině mistrovství Evropy

Našla kompromis, který jí umožnil soustředit se na to, co ji skutečně zajímalo. „Ráda nedělám metafory, ale dělám obličeje,“ řekla. „Vyjádřit náladu postavy pomocí jednoduchých nástrojů, jako je mrknutí nebo obočí pohybující se nahoru a dolů.“

Pavlátová se snažila zachovat humor knihy, který přichází za temných okolností. Zmírnila nejkrutější pasáže románu, učinila manžela hlavní hrdinky sympatičtějším a přijala intimitu příběhu vyprávěného z pohledu ženy, která se přizpůsobuje společnosti, která jí nedává téměř žádnou svobodu jednání. (Film se odehrává v roce 2004, kdy Taliban neměl kontrolu a věci byly pro ženy o něco liberálnější než předtím nebo potom.)

„Ve většině mých filmů nemám ráda fantasy příběhy,“ řekla. „Mám rád realistické příběhy založené na pozorování každodenního života. A v tomto případě bych mohl být v rodině, do které bych nikdy nemohl být součástí kromě Herry.“

Níže si prohlédněte různé obrázky „My Sunny Maad“, od skic po hotové fotografie z filmu:

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Negativ/Sacrebleu Productions/BFilm

Přečtěte si více z vydání náhledu na ocenění zde.

You May Also Like

About the Author: Jed Parkinson

"Introvert. Analytik. Zapálený řešitel problémů. Totální tvůrce. Baconaholik. Průzkumník. Obecný internetový fanatik. Televizní odborník."

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.