Namibie: Energetický přechod, který Namibii ochudí, říkají odborníci

Americký analytik vědecké politiky Perry Green říká, že plánovaná energetická transformace Namibie zemi ochudí, přičemž ve skutečnosti nepřispěje ke snížení globálních emisí.

Green říká, že ambice Namibie v oblasti obnovitelné energie nebudou mít skutečný dopad na globální emise uhlíku.

Vláda se zavázala snížit emise uhlíku do roku 2027 o 90 % a do roku 2050 dosáhnout čistých nulových emisí.

Namibie je signatářem Kjótské i Pařížské dohody, které zavazují účastníky ke snižování emisí oxidu uhličitého.

Dosažení těchto cílů však nebude mít měřitelný dopad na globální uhlíkový rozpočet. Namibie v současnosti představuje pouze 0,003 % celosvětových emisí CO2. Snížení emisí uhlíku o 90 % by snížilo podíl Namibie na 0,0003 %, napsal Green v dokumentu. článek pro časopis City Journal se sídlem na Manhattanu minulý měsíc.

V článku Green říká, že rok 2022 byl v rozvojovém světě, zejména v Namibii, rokem „klimatické pošetilosti“.

V současné době říká, že největší překážkou úspěchu Namibie je změna klimatu, nikoli její dopady prvního řádu, ale to, že tvůrci politik staví překážky ve jménu boje proti těmto dopadům.

Říká, že paradox klimatické politiky v Namibii lze vyřešit jednoduchým pozorováním, že klimatická politika není o změně klimatu, ale o zajištění příjmů z klimatu.

„Pokud je cenou za udržení peněz v toku uškrtit sektor fosilních paliv v zemi, tak to tak je. Nezáleží na tom, že to v boji proti změně klimatu nic neudělá,“ říká Green.

Říká, že spotřeba energie na hlavu v Namibii ve výši asi 30 milionů kilojoulů na hlavu a rok může uspokojit jen asi čtvrtinu současné poptávky v zemi.

„Zbytek se musí dovážet, což stojí peníze, brzdí ekonomický rozvoj a dělá ze země rukojmí politických nepokojů v Jižní Africe a Zimbabwe, jejích dvou největších dodavatelích energie,“ říká.

Green říká, že pokud se tak rozhodne, může Namibie vyvinout vlastní zdroje fosilních paliv, aby poskytla levnou a hojnou energii, kterou potřebuje.

Země by podle něj mohla například desetinásobně zvýšit své uhlíkové emise na hlavu (což by ji zvedlo na úroveň Bermud, České republiky a Ruska), aniž by to mělo významný dopad na globální uhlíkový rozpočet.

„Namísto toho namibijská vláda rozšířila solární a větrnou energii, které v současnosti představují 0,5 % a 4,7 % z celkové výrobní kapacity země,“ říká.

Berry říká, že klimatická politika Namibie může být moudrá pouze tehdy, bude-li financována z peněz někoho jiného.

V rámci Green Climate Fund (GCF) dostává Namibie ročně 110 milionů USD na různé projekty. Říká, že bohatství země zůstává nerovnoměrně rozděleno, ačkoli země je bohatá na přírodní zdroje v oblasti rybolovu, těžby diamantů, uranu, zinku a nerostů vzácných zemin a cestovního ruchu podporovaného oborami, krajinnými úpravami a lovem.