Na Moravě jsou Čechové varováni Čechům jejich privilegium

Morava, přibližně východní polovina dnešní České republiky, byla téměř po tisíciletí až do převzetí moci komunisty koncem 40. let téměř autonomní.

Po desetiletích jsou volání po nezávislosti a politické autonomii stále slyšet, ačkoli většina „regionalistů“ se omezuje na spíše symbolická gesta.

Po celý rok 2021 například aktivisté vedli kampaň za to, aby jejich bratři při vyplňování sčítání lidu, které se provádí každé desetiletí, uváděli jako národnost „moravská“, nikoli „česká“.

„Dlouho se hlásím k moravské národnosti,“ řekl Euronews Zdeněk Koudelka, akademik a mluvčí volební skupiny Moravská národní iniciativa.

„Obzvláště jsem proti tomu, když mě někdo dá k české národnosti.“

Přesto, když byly výsledky sčítání počátkem tohoto měsíce zveřejněny, jen 359 621 lidí – přibližně 5 % všech respondentů – si říkalo Moravané, což je pokles oproti 522 474 při předchozím sčítání v roce 2011.

„Od prvního vzniku moravské národnosti jako možnosti při sčítání v roce 1991 počet Moravanů klesá,“ vysvětlil Vít Hloušek, profesor evropské politiky Masarykovy univerzity.

Dodal, že před rozpadem Československa se k Moravanům hlásilo kolem 1,3 milionu lidí.

Projeďte se dnes po moravském venkově a ještě občas můžete zahlédnout nad domy vlající neoficiální vlajku – žluto-červenou bikoloru s kostkovanou moravskou orlicí.

Pro Evropu není neobvyklé, že tato regionální citlivost často nachází svůj hlas ve stížnostech na hlavní město – Prahu na západě země – které je považováno za příliš mocné.

Praha tvoří podle Českého statistického úřadu téměř třetinu HDP země a shodou okolností je také hlavním městem Čech, tedy západní poloviny země.

V národním jazyce znamená „čeština“ a „čeština“ v podstatě totéž. Podle některých na Moravě se Čechové drželi u moci až příliš dlouho.

Občas se objevují tvrzení, že moravština je svým vlastním odlišným jazykem, ale většina lingvistů ji klasifikuje jako dialekt češtiny.

Zatímco západní Češi vyrábějí pivo, Moravané pijí víno a slivovici, slivovici.

Moravané jsou v průměru více věřící, více venkovští a jejich tradice jsou jiné. Moravané vám řeknou, že jsou uvolněnější než upjatí Bohemians.

„Pocit, že my, obyvatelé Moravy, jsme oproti Čechům nějak zvláštní, tu byl před uznáním moravské národnosti a zůstane,“ řekl poněkud odmítavě Hloušek.

Historik a medievista z Masarykovy univerzity Martin Wihoda řekl, že je třeba věnovat pozornost schizmatu, které vzniklo na počátku 90. let 20. století myšlenkám etnického moravanství a moravanství souvisejících se zemí.

Téměř tisíciletí, až do 20. století, se Morava spravovala relativní autonomií jako jedna ze tří historických „zemí“ Koruny české spolu s Čechami a Slezskem.

Velkomoravská říše byla jedním z největších slovanských států ve střední Evropě, v 10. století ovládala velkou část regionu, později si ji však podmanila dynastie Přemyslovců, která ovládala Čechy.

Morava se stala součástí českého dynastického území, ale stále byla spravována jako tzv. markrabství, vlastní správní oblast. Ve 14. století, kdy české země spadaly pod Svatou říši římskou, si Morava zachovala svou autonomii, stejně jako za vlády Habsburků od roku 1526 až do roku 1918, kdy měla svůj sněm neboli parlament.

V tomto roce vzniklo samostatné Československo, které si zachovalo tradiční vymezení českých zemí, přičemž Morava měla vlastní zemský sněm, zemskou vládu a zemského prezidenta, v podstatě národní správu. (V roce 1928 byla Morava sloučena do země Moravskoslezské.)

Tradice však byla narušena nejprve nacistickou okupací země v roce 1939 a poté komunistickým převzetím moci v roce 1948. Následujícího roku komunistický režim skoncoval s pozemkovým systémem a rozdělil zemi na regiony (nebo kraje) a rozdělil moravské území na dva samostatné správní celky podléhající přímé vládě z Prahy.

„Moravská regionální identita byla silná až do roku 1949, kdy komunistická vláda zrušila Moravu jako správní region,“ řekl Hloušek z Masarykovy univerzity.

Po pádu komunismu v roce 1989 někteří národní politici lobovali za návrat k českému zemskému zřízení. Hnutí za samosprávnou demokracii-Sdružení pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), strana založená v roce 1990, získala v letošních parlamentních volbách desetinu všech hlasů a stala se tak třetí největší stranou v zemi. Tuto podporu se jí ale nepodařilo proměnit v činy, jednak v důsledku smrti charismatického vůdce strany a jednak po vzniku radikálnějších moravských stran.

Větším problémem bylo, že většinu pozornosti zaujali Slováci, z nichž mnozí toužili po formální odluce od československého státu od jeho založení a měli pro tento požadavek silnější důvody než Moravané v 90. letech.

Československo se nakonec rozdělilo v lednu 1993. Tím byl Moravanům sejmut separatismus ze stolu a na počátku 20. století ukončil premiér Václav Klaus otázku autonomie rozšířením systému krajů, rozdělením Moravy mezi pět správních oblastí: jižní Moravu , Olomoucký a Zlínský kraj a části Vysočiny a Moravskoslezského kraje.

Tato žumpa správní reformy, kdy kraje „nerespektují historické hranice, jsou nefunkční a jsou zdrojem korupce“, zůstává pro některé Moravany zdrojem frustrace, uvedl historik Wihoda.

„Je to neblahé dědictví Klause, který tento koncept rozdělení země na malé nefunkční celky prosadil, aby si zachoval svou moc a vliv v Praze,“ dodal.

Dnes si však jen pár Moravanů vážně myslí, že se zemský systém může vrátit – a toto téma je v celostátní politice téměř mrtvé.

V loňských říjnových parlamentních volbách získaly obě moravské strany dohromady jen 0,3 % celostátních hlasů. I v Jihomoravském a Olomouckém kraji získala Moravská strana (Moravané) jen kolem 1 % hlasů.

„Moravská identita je na ústupu,“ řekl Hloušek.

Dělení mezi Čechami a Moravou je stále méně přehledné. Morava je o něco věřící než Čechy, ale propast se například zužuje, řekl Hloušek.

Vnitřní migrace v rámci ČR, zejména z moravského východu na český západ, rozmělňuje regionální identity. Podle studie akademika Richarda Hubla z roku 2019 se v letech 1991 až 2015 přestěhovalo z východních částí země na západ kolem 89 000 lidí.

Filip Kostelka, profesor Evropského univerzitního institutu, však tvrdil, že údaje ze sčítání je třeba trochu rozebrat. Otázka národnosti není povinná a odpovědělo na ni pouze 68,4 % dotázaných, což je pokles oproti 74,7 % v roce 2011. Snížil se tak i počet sebeoznačených „Čechů“, což může naznačovat, že „národnost je pro české občany ještě méně výrazná, “ řekl Kostelka.

Na druhou stranu mohli být lidé příliš líní vyplnit dotazník správně.

„Veškerá identita ztrácí na významu,“ řekl Ctirad Musil, předseda Strany Moravanů. Starší lidé podle něj ztrácejí zájem a přičítá to také důsledkům „politiky EU odnárodňování… pokusu o vytvoření jednotné evropské identity“. A ve světě konzumu a globalizace lidé ztrácejí „základní identity“.

Musil však nebyl úplně sklíčený. Navzdory tomu, co média nazývala „úplným potlačením všeho moravského“, se stále téměř 360 000 lidí přihlásilo ke své národnosti jako moravské.

„Na rozdíl od šesti milionů lidí, kteří si českou národnost zapsali bez přemýšlení, 359 621 lidí zapsalo svou moravskou národnost z hlubokého přesvědčení,“ uvedl. „To je zásadní rozdíl v příslušnosti k české a moravské národnosti.“

Stejně jako analytik Kostelka také poukázal na to, že zatímco mezi sčítáním lidu v letech 2011 a 2021 ubylo deklarací, že jsou pouze „moravské“, počet respondentů, kteří se označovali jako „čeští“ i „moravští“, vzrostl z 99 028 na 179 121, až o téměř 80 %.

Historik Wihoda poukazuje na možná trvalejší, dvojí charakter moravství, trendu, který je svědkem v jiných evropských zemích. Stejně jako se za Němce považují i ​​Bavoři nebo Sasové, zdá se, že se Moravané stále více považují za Čechy a zároveň za Moravany. Jeden je politický; druhý je kulturní.

„Moravanství zůstane součástí identity země, jako tomu bylo po stovky let,“ řekl Wihoda.

Každý všední den vám Uncovering Europe přináší evropský příběh, který přesahuje titulky. Stáhněte si aplikaci Euronews a získejte denní upozornění na toto a další upozornění na novinky. Je k dispozici na Jablko a Android zařízení.