Jakou moc mají centrální banky, aby se vypořádaly s krizí související se změnou klimatu? Zdá se, že odpověď není mnoho, zvláště pokud se odloží provádění globální klimatické politiky.
U virtuálního kulatého stolu minulou středu OMFIF hostil dva seniory ekonomy z České národní banky, Martina Motela a Jaromíra Tonera, aby diskutovali o svém výzkumu Ekonomické dopady změny klimatu na globální ekonomiku. Ve snaze vyřešit to, co považují za mezeru v literatuře a diskursu na toto téma, ekonomové představili zjištění modelu Národního institutu pro globální ekonometrii – čtvrtletního ekonometrického modelu, který pokrývá 60 zemí a regionů.
Diskuse o dopadech souvisejících s ekonomickým klimatem se zaměřují především na růst a sektorové efekty, méně na inflaci a méně na měnovou politiku. Motl a Tonner pomocí rizikových modelů, které zahrnují fyzické i přechodné šoky, zjišťují, že změna klimatu bude mít obecně globální stagflační efekt a bude nutné ji řešit přísnější měnovou politikou.
Snad nejdůležitější je, že ekonomové vyjádřili potřebu, aby centrální banky „přehodnotily a rozšířily“ analytické a modelovací systémy, aby zachytily širší ekonomické dopady změny klimatu. Ve scénářích NiGEM byla klimatická politika formulována s použitím nejhoršího scénáře „současné klimatické politiky“. Další dva scénáře – pozdní přechod a nulové emise do roku 2050 – se v tuto chvíli zdají ideální, vzhledem k pokračujícím bojům světových lídrů o dosažení smysluplného konsenzu na COP26.
Krize, jako je Covid-19, které představují riziko stále většího znemožnění vnějších otřesů, byly navíc koncipovány jako krize přírodních katastrof mimo ekonomický systém. Vzhledem ke katastrofálním ekonomickým důsledkům pandemie lze však říci, že jde o konzervativní odhad negativních dopadů přírodních katastrof. Podle Mottle and Toner, stejně jako v případě pandemie koronaviru, fyzické dopady změny klimatu povedou k narušení produktivity (nabídky), což částečně povede k rychlejšímu růstu cen.
Kulatý stůl začal diskusí o „nekonvenčních“ nástrojích v arzenálech centrálních bank, jako je kvantitativní uvolňování, cílení na burzu pásem a správa devizových rezerv. Motl a Tonner však naráželi na politické tlaky vyvolané těmito akcemi. Toner došel k závěru, že „v případě vleklých katastrof a masivních strukturálních změn nemá měnová politika prakticky žádnou moc ovlivňovat reálnou ekonomiku v dlouhodobém horizontu.
Jejich modely předpovídají pouze výsledky do roku 2050. Mottle zdůraznil, že další ekonomický výzkum mimo tuto časovou osu naznačuje, že účinky změny klimatu porostou exponenciálně co do velikosti a frekvence. Vnější šoky, které centrální banky neovlivní, bude jen obtížnější zvládat – nemluvě o nevyčísleném přelévání účinků, které tento scénář přináší. Výsledky analýz ukazují, že při včasné implementaci globální klimatické politiky lze zamezit výraznějšímu poklesu reálné ekonomické aktivity na úkor vyšší inflace v krátkodobém horizontu. To je případ koordinace mezi vládami a centrálními bankami, která by vyloučila inflační efekty odrážející zelené strukturální politiky vlád a udržovala by trochu uvolněnější měnovou politiku.
Někteří z přítomných zaujali opatrněji optimističtější názor a poznamenali, že dopady změny klimatu mohou mít pozitivní aspekty. Konstatovali, že existují potenciální pozitivní výsledky šoků nabídky a poptávky, včetně zvýšené produktivity, expanze trhu práce (zejména u vysoce kvalifikovaných pracovních míst) a technologických inovací. Tyto efekty by teoreticky mohly podnítit ekonomiky k překonání politické setrvačnosti ohledně změny klimatu. Užší spolupráce se soukromým sektorem může pomoci překonat překážky bránící politické patové situaci.
Tonner a Motl však zachovali opatrnost. Ačkoli se uznává, že zelená transformace vytvoří nové technologie, inovace a pracovní místa, mnoho pracovních míst zanikne ve „špinavých“ sektorech. To bude muset být pečlivě vyváženo překonáním nepříznivých dopadů na životní prostředí a lidské zdraví, aby se zabránilo převážení pozitivních účinků přechodu.
Ať už mají centrální banky k dispozici jakékoli politiky, musí být brzy implementovány, mají-li být k něčemu užitečné. Tonerova rada zněla: „Nedoporučuji přípravu odkládat.“
Taylor Pierce nastupuje do Institutu pro hospodářskou a měnovou politiku OMFIF jako ekonom.
„Hudební učenec. Spisovatel. Zlý slanina evangelista. Hrdý twitter narkoman. Myslitel. Milovník internetu. Jemně okouzlující hráč.“