Takhle vypadá Erbin – nebo to, co z něj zbylo – pouhé dva dny poté, co jej ukrajinské síly znovu získaly pod ruskou kontrolu.
Oblast je i nadále extrémně nebezpečná a pro civilisty je stále zakázaná. Jak boje pokračovaly v oblastech u Buchy a Hostomel, Irpin byl stále v dosahu ruského dělostřelectva.
Ve čtvrtek ukrajinské síly povolily CNN zřídkakdy vstoupit do města.
Do Irbinu se prodíráme prašnými cestami uprostřed lesa oddělujícího předměstí od Kyjeva závratnou rychlostí.
„Je to tak bezpečnější,“ vysvětluje Andrey, 29letý ukrajinský voják, který nás vede. „Je to nejlepší způsob, jak se vyhnout ruskému dělostřelectvu.“
Za řekou Irbin je zkáza měsíce konfrontace mezi ruskými a ukrajinskými silami všudypřítomná. Je tu pár nerozbitých oken, popadané stromy téměř na každém rohu a nouze o rozbitou nebo zničenou vojenskou techniku. Většina z nich jsou Rusové.
Většina obyvatel města uprchla, ale Ivan Bojko se rozhodl zůstat. Většinu své rodiny poslal pryč, do bezpečí a rozhodl se vydržet peklo ruského útoku.
„Je mi 66, už se nebojím,“ říká.
Navzdory svému pobytu v Irpeň byl Bojko nucen opustit svůj domov a žít v protileteckém krytu kvůli těžkému bombardování.
„Je nemožné jít domů,“ vysvětluje. „Střílí každý den a noc. Je děsivé jít ven.“
„Lidé si do útulku přinesli vše, co měli,“ dodává.
Po dnech intenzivního bombardování byl Erpin děsivě tichý, prolomený pouze přerušovanou střelbou z dálky. Vypadá to jako město duchů.
Zdejší úřady využívají příležitosti získat těla zabitých v minulých týdnech. Před necelými 24 hodinami museli zastavit kvůli ruskému útoku.
„Naše policejní skupina, která vyprošťovala těla, se ocitla pod palbou z minometů,“ řekl ve čtvrtek novinářům v Irbinu šéf kyjevské regionální policie. „Leželi pod mostem hodinu a čekali, až se zastaví.“
„Nepřítel se chová špinavě,“ dodává. „Dokáže střílet na vzdálenost až 7 kilometrů (asi 4,3 mil).“
O pár bloků dál potkáváme 51letého Volodymyra Rudenka. Narodil se a vyrostl v Irvine a hlídkuje město ve vojenské uniformě a s AK-47 v ruce.
„Vyrostl jsem tady,“ říká. „Od roku 1975 jsem prakticky neopustil Irvine. Teď je mojí povinností ho bránit.“
Při invazi Rusů se chopil zbraně a odmítl odejít – i když město ovládli jen částečně.
„Irbin jsem neopustil od prvního dne války, ani na den,“ říká Rudenko.
„Bylo to velmi obtížné,“ vysvětluje. „Byly tam velmi silné útoky.“ „…došlo k 348 úderům v jedné oblasti během jedné hodiny.“
Divokost těchto bombových útoků je zde plně ukázána a je těžké si představit, jak by se někdo z více než 60 000 obyvatel města mohl v dohledné době vrátit. Většina budov je buď zničena nebo poškozena tak, že se nedá opravit.
Podle místních úřadů bylo zničeno asi 50 % kritické infrastruktury.
Irbin je nyní pod plnou ukrajinskou kontrolou, ale někteří ruští agenti zůstávají v oblasti. Místní úřady organizují pátrací skupiny po zbývajících ruských vojácích.
Starosta Oleksandr Markushin vede jednu z jednotek speciálních sil určených k této práci.
„Pracujeme,“ říká Markušin. „Máme informace, že jsou tam dva ruští vojáci v civilu.“
„S naší skupinou je jdeme uklidit,“ dodává.
Po pár hodinách jsme se vydali stejnými prašnými cestami v naději, že se vyhneme moskevskému dělostřelectvu.
Pro Andreho a jeho spolubojovníky to byl dobrý den, v Irpenu a jeho okolí se méně bojovalo.
„Rusové se drží zpátky,“ říká.
Obnova města zvedla náladu všem a Andrej věřil, že se tam Ukrajinci nezastaví.
„Za pár týdnů mám 29. narozeniny,“ říká. „Doufám, že jsme je do té doby porazili.“
Kávový fanatik. Přátelský fanoušek zombie. Oddaný praktik popkultury. Zlý obhájce cestování. Typický organizátor.
