Nahrávky hry objevil v rozhlasových archivech někdy před 12 lety Miloslav Turek a zprvu se zdály nepoužitelné. Byly nesprávně ohnuty z let nesprávného skladování, vysvětluje Turek.
„Našel jsem je v krabici, ale byly v tak špatném stavu, že se to nedalo přehrát celé od začátku do konce. Hrát se daly jen části. Tak jsem je vyndal z původního obalu, položil na tvrdém povrchu a zvážil jsem je nejtěžšími krabicemi, jaké jsem našel.“
A téměř zázrakem – jakoby právě v době stého výročí Českého rozhlasu – se s časem ustálily a umožnily nahrávku znovu přehrát.
„10 let jsem na ně nemyslel, a pak, o deset let později, jsem vyndal krabice, vyndal nahrávky a k mému překvapení a radosti jsou záplatované a můžete to hrát úplně normálně.“
Nahrávky vypadají pro netrénované oko jako gramofonové desky, říká Turek, ale je tu jeden důležitý rozdíl. Gramofonové desky se přehrávají od vnějšího okraje ke středu, zatímco tyto nahrávky se přehrávají od středu k vnějšímu okraji.
Po přetočení, přebalení a úpravě je záznam nyní digitalizován a bude k dispozici lidem k poslechu na webu Českého rozhlasu.
„Samozřejmě by to šlo vysílat i v rámci běžných pořadů, ale technická kvalita neodpovídá současným vysílacím standardům a spousta lidí z rádií by se z toho asi styděla. Na internetu však budou jen lidé, kterým to opravdu záleží.“ poslechněte si to a myslím, že to pro tyto lidi bude skvělá zkušenost, protože nic takového nikdy předtím neslyšeli.“
Dramatizace známého příběhu o divokém vlčím psu na severozápadě Kanady z roku 1937 je nejstarší dochovanou rozhlasovou hrou v České republice. Přestože první rozhlasové hry byly nahrány již ve 20. letech 20. století, žádná se nedochovala. Je velmi nepravděpodobné, že se staří lidé někdy najdou, říká Turek.
„Není 100% šance, že by se v archivu našla další kompletní rozhlasová hra, jako je tato. Tento nález je unikátní a nic podobného se již nebude opakovat, protože při stěhování archivu z Přerova do Prahy se prohledával každý kout a každé náměstí Ujistěte se, že tam není nic jiného. A představa, že by někdo mohl nahrát celou rozhlasovou hru doma na amatérské scéně, je naprosto nemyslitelná.“
Dokonce i v době, kdy objev učinil, si myslel, že není šance najít něco tak starobylého.
„Když jsem poprvé začal pracovat v archivu, nejstarší rozhlasová hra, kterou jsme měli, byla z poválečného období, zhruba z roku 1947. Krátce nato jsem začal katalogizovat posmrtný majetek Karla Högera a mezi jeho sbírkou jsem našel soukromou nahrávku, která není Muselo to stát hodně peněz, někdy od začátku roku 1945. Byla to nahrávka hry Jana Nerudy Prodaná láska a taky byla kompletní. Tehdy jsme si řekli, že je nepravděpodobné najdi něco staršího. Pak jsem našel Bílého Tesáka!“
Turek říká, že nahrávka je výjimečná nejen svým úctyhodným stářím, ale i z jiného důvodu.
„Bílý tesák je jedinou nahrávkou rozhlasové hry, která kdy byla vysílána živě. Poprvé byla uvedena v roce 1937, 4. prosince ve 20:15 a byla nahrána z přímého přenosu na celkem 14 stran, přibližně 3 minuty na každou stranu.“
„Hudební učenec. Spisovatel. Zlý slanina evangelista. Hrdý twitter narkoman. Myslitel. Milovník internetu. Jemně okouzlující hráč.“
